Dnes je 1. 06. 2020

Zeleň, orientace budovy, vítr či stínicí technika – jakými způsoby dosáhnout pasivního chlazení domu?

Autor: Redakce
Rubrika: Praktické tipy
Kvě 18th, 2020
0 komentářů

Pasivní chlazení je pojem, se kterým se v posledních letech lze setkat především u úsporných druhů staveb. Zahrnuje různá řešení, či jejich kombinace, která teplotu v interiéru snižují nebo ji zvládnou držet na nižších hodnotách i během letních měsíců. Uživatel ovšem nemusí investovat do technologií umožňujících aktivní proudění studeného vzduchu, nejčastěji klimatizací.

Orientace domu

Na prvky pasivního chlazení se vyplatí myslet už při samotné projektové přípravě stavby. Platí totiž, že jakmile dům již stojí, některé aspekty je už velmi těžké ovlivnit. Takovým příkladem je zejména orientace stavby. Pokud uživatel preferuje intenzivní a dlouhý sluneční svit, volí orientaci oken na jižní stranu. Z hlediska pasivního chlazení se proto doporučuje orientace obytných prostor na sever. Pokud se totiž dům nachází například na kopci, na který z jižní strany svítí slunce a na severu se nachází les, může být teplotní rozdíl na obou stranách budovy markantní. 

Důležitou roli hraje i takzvaná pohltivost tepla u jednotlivých částí pláště budovy. Může se jednat o poměrně jednoduchá řešení, jako je volba světlých nátěrů a fasád ideálně bílé barvy, která velkou část tepla ze slunce odrazí. Z hlediska pasivního chlazení však existují i sofistikovanější varianty, jako jsou například zatravněné střechy.

Zeleň a voda

Jedním z aspektů pasivního stínění, které lze často také ovlivnit pouze částečně, je zeleň v bezprostředním okolí stavby, zejména pak stromy. Ty listnaté mají podle odborných studií v létě propustnost 15-30 procent slunečního záření. Pohlcená sluneční energie se přitom z části využívá pro fotosyntézu. Ještě významnější je však proces odpařování vody z listů, ke kterému u listnatých stromů neustále dochází. Právě při odpařování se totiž zároveň ochlazuje i okolní vzduch. 

„Pokud se v blízkosti stavby nachází větší množství listnatých stromů, mohou díky tomuto procesu i během nejteplejších dnů v roce zajistit pro uživatele velmi snesitelné klima. Roli tak nehraje pouze jejich fyzické zastínění. Je však nutné podotknout, že takové prostředí kolem domu není možné vždy zaručit, relativně účinnou variantou mohou být i fasády porostlé rostlinami,“ řekl Petr Přichystal ze společnosti Lomax, která se zabývá produkcí stínicí techniky.

Pozitivní vliv stromů na chlazení domu a okolí potvrzují také odborné studie. V kalifornském Sacramentu takto srovnávali v 90. letech dvě budovy, v blízkosti jedné z nich se přitom nacházelo množství listnatých stromů. Ty zapříčinily, že se její spotřeba energie na chlazení snížila o 30 procent. Stromy totiž slouží i jako překážka při proudění teplého větru. Jejich přítomnost je pak ku prospěchu i v zimě. Díky opadání listí se zvyšuje jejich prostupnost, a tak v chladném období nejsou velkou překážkou pro průchod slunečního záření.

Vhodnou kombinací spolu se stromy je z hlediska pasivního chlazení přítomnost i vodních ploch či fontán. I v jejich případě – podobně jako u listů stromů – dochází k odpařování vody. Díky tomu se citelné teplo přeměňuje na vázané a teplota okolního vzduchu klesá. Problém v tomto ohledu však představuje sucho posledních let, které se podle odborníků promítne i do letošního roku.

Stínicí technika

K pasivnímu chlazení může přispět také samotné vybavení domácnosti. Jedním z nejúčinnějších řešení je v tomto směru exteriérová stínicí technika. „Zejména pak venkovní žaluzie, které do interiéru pustí světlo, zároveň však zadrží až 94 procent tepelné energie. Skla v oknech a následně interiér se tak nepřehřívají, naopak v něm lze zajistit tepelnou pohodu i v horkých letních měsících,“ uvedl Petr Přichystal. 

Podle něj přitom právě venkovní stínicí technika umožňuje pasivně chladit domácnosti i v takzvaných tepelných ostrovech – oblastech s hustým osídlením a velkou koncentrací budov. Nejčastěji se jedná o centra měst, průmyslové zóny či sídliště, ve kterých je velká část slunečního záření pohlcena střechami a stavebními konstrukcemi. To se promítá i do vyšší teploty okolí staveb. „Například na sídlištích nebývá přítomnost stromů nijak velká, teplotu zejména ve vyšších patrech pak může ovlivňovat i rozpálená střecha či fasáda. Při orientaci na jižní stranu tak mohou být venkovní žaluzie jedinou záchranou,“ doplnil Přichystal.

Chlazení větrem

Jednou z variant ochlazování budovy a jejího interiéru představuje také samotný vítr. Výhod a nenákladnosti tohoto řešení se snaží využívat zejména v asijských zemích poblíž rovníku, kde staví prakticky otevřené budovy v takovém směru, aby jimi mohl vítr profukovat a svým prouděním je ochlazovat. Na podobném principu fungují i stavby v přímořských letoviscích, které využívají chladnějšího větru vanoucího směrem od moře. Vnitrozemské české prostředí je však v tomto směru specifické – oblastí, kde by se dalo spolehnout na pravidelný směr proudění vzduchu je minimum. Zároveň platí, že pokud se chtějí budovy pustit do tohoto takzvaného přirozeného větrání, kdy vzduch díky stavební konstrukci proudí do interiéru neustále, musí se v zimě vypořádat s rizikem průvanu a velmi nízkých teplot.

Pokud však budova má mít takový systém zabudovaný, opět je na něj třeba myslet už při samotném návrhu stavby. V tuzemských podmínkách je k tomu možné využít jak okna, kde však může hrozit při příliš velkých přívodních otvorech riziko vniknutí do objektu, nebo speciální větrací štěrbiny. U nich je možné průtok vzduchu nastavit dle potřeby. Platí přitom, že větrací otvory by měly být propojené a nacházet se na obou koncích budovy, aby bylo možné ji příčně provětrávat. Další variantou z hlediska pasivního chlazení pak mohou být i solární komíny na střechách budov, které jsou na konci odvětrávacích šachet a ohřívají odváděný vzduch. Ten tak díky vyšší teplotě stoupá vzhůru a postupně se z budovy dostává pryč.