300 tisíc Čechů se potýká s bolestmi zad. V zaměstnání dlouho stojí a nosí špatnou obuv

Když se před více než 2 miliony let pračlověk postavil na nohy, čímž získal možnost lépe využívat ruce a mozek, neměl ani tušení, kolik zdravotních komplikací z takto významného posunu pro lidstvo vzejde. Početná část populace totiž tráví převážnou část, nebo dokonce celou pracovní dobu stáním. A to s sebou přináší zdravotní rizika, která časem mohou vyústit ve vážné komplikace, jež je třeba řešit i chirurgicky. Práce, která jednostranně zatěžuje pohybový aparát a nutí k nezdravým pohybovým stereotypům, se tak stává nejen zdravotním problémem, ale i sociálně-ekonomickou zátěží. Přitom existují poměrně jednoduchá preventivní opatření, například výběr vhodné obuvi. V následujícím článku vám představíme šest nejčastějších zdravotních komplikací, které s sebou dlouhodobé stání v práci přináší, a poradíme, jak se s nimi vypořádat.

1. Křečové žíly

Křečové žíly neboli varixy jsou nejčastějším onemocněním, které vzniká v důsledku dlouhého stání a neúměrného zatěžování dolních končetin. Touto chorobou tedy trpí zejména číšníci, kadeřnice a poštovní doručovatelé. Jedná se o patologicky rozšířené a pouhým okem viditelné povrchové žíly, nejčastěji právě v oblasti dolních končetin. Lékaři tvrdí, že pokud máte varixy jen na jedné noze, je za tím genetika. Pokud se ale křečové žíly vyskytují symetricky na obou končetinách, svědčí to o jednostranném přetěžování nohou a špatné životosprávě. Onemocnění obvykle doprovází bolesti, křeče a pocity těžkých nohou. Je zde také vysoké riziko, že se rozvine v chronickou žilní nedostatečnost, bércové vředy či život ohrožující trombózu. Podle statistik postihují křečové žíly téměř 40 % populace a ve věku nad 60 let má křečové žíly až každý druhý. Česko bohužel patří k zemím s nejvyšším výskytem varixů. Roční statistiky uvádějí, že pracovní neschopnost způsobená žilním onemocněním představuje nejvyšší podíl ve skupině kardiovaskulárních chorob. Zhruba 5 % nemocných přichází o svoji práci a asi 1 % odchází do invalidního důchodu. „U lidí, kteří tráví na nohou celou nebo většinu pracovní doby je výběr vhodné obuvi naprosto zásadní,“ říká Tomáš Jurák ze společnosti Coqui, která na tuzemský trh dodává certifikovanou lehkou pracovní obuv. „Boty by měly mít ergonomicky tvarovanou stélku a masážní výstupky, které svým vhodným rozmístěním stimulují důležité body na chodidle. Tím dovedou snížit únavu svalů až o 62 % oproti stání naboso. Vhodné je opatřit si rovněž pevnou obuv či botu s páskem, který drží chodidlo ve stabilní poloze,“ dodává Jurák.

2. Otoky

Zdravotní komplikací, která se často projevuje v důsledku dlouhého stání, jsou otoky nohou. Obecně je tento symptom považován za varovný, jelikož může znamenat onemocnění ledvin či srdce. Pokud ale máte tyto orgány v pořádku, a přesto vám nohy otékají „jako konve“, pak je zřejmě příčinou chronická žilní insuficience neboli zpomalený krevní oběh v dolních končetinách. Ten je obvykle zapříčiněný ochablostí cévní stěny. Zdravé cévy totiž napomáhají krvi v návratu k srdci, a cévní chlopně zabraňují zpětnému toku krve dolů. U rozšířených a ochablých cév však tento chlopenní systém nefunguje dostatečně. Krev zůstává v končetinách a z ní prosakuje mimo cévy tekutina, která způsobuje nepříjemné otoky. Problémem trpí nejčastěji prodavačky, zaměstnanci pásové výroby či třeba chirurgové, kteří tráví na operačním sále mnohdy celé hodiny v jedné poloze. I zde samozřejmě sehrává určitou roli vrozená dispozice. Problémy lze však kompenzovat stravou bohatou na vitamíny a minerály, pravidelným pitným režimem a vhodnou obuví. Žíly na nohách také potřebují svalovou pumpu. Výborné je proto alespoň párkrát za den nohy rozhýbat. Když je lýtko v pohybu, pomáhá žilám vytlačovat krev zpátky nahoru k srdci. Funguje to podobně, jako by vám někdo masíroval nohy. Zkuste podpořit krevní oběh kroužením kotníků, prošlapáváním chodidel nebo jen prostým zatínáním lýtkových svalů. V případě vleklých obtíží je dobré vyhledat flebologickou ambulanci, která se věnuje všem projevům chronické žilní nedostatečnosti.

3. Mykóza nohou

Velice nepříjemné jsou mykózy neboli plísně nohou. Jejich léčba je většinou běh na dlouhou trať a zbavit se problémů definitivně je skoro nemožné. Jejich vzniku napomáhá vlhké a teplé prostředí, tedy bazény, fitcentra či třeba nevětraná uzavřená obuv. Zpočátku se postižená místa projevují svěděním a zarudnutím v posledním meziprstním záhybu, tedy mezi prsteníčkem a malíčkem. Neléčené mykózy se pak snadno rozšíří na nehty a při velkém zanedbání zasáhnou i vnitřní organismus člověka. Takový stav je pak velice nebezpečný. Zcela nejohroženější skupinu v tomto případě tvoří lidé, kteří jsou celý den na nohou v uzavřených a neprodyšných botách. Zejména poštovní doručovatelé nebo číšníci nosí celý den jen jednu obuv, ve které se nohy vzhledem k fyzické aktivitě potí. To je přímo ideální prostředí pro vznik a pozvolný růst kvasinkové infekce. Aby k tomuto nedošlo, je potřeba volit obuv, která je tvořena z prodyšných materiálů. Po vyzutí je třeba nechat botu vyschnout nejlépe po dobu 24 hodin, popřípadě použít antimykotické prostředky k dezinfekci. Proti plísni je velice účinný obyčejný ocet, neboť plísně nesnášejí kyselé prostředí. Na desinfekci nohou je pak nejvhodnější použít hypermangan.

4. Plochá noha

U lidí, jejichž zaměstnání vyžaduje celodenní stání na nohou, se mohou též projevit potíže spojené s chybnou stavbou chodidla. Podle údajů ortopedů má špatnou stavbu chodidel zhruba 80 % obyvatel vyspělých zemí. Toto ortopedické postižení zahrnuje například plochou nohu, podlomený kotník nebo sníženou klenbu. V dětství je plochá noha poměrně obvyklý jev, který se s věkem a vývojem chodidla normalizuje. V dospělosti pak vzniká nejčastěji v důsledku nošení nevyhovující obuvi a při dlouhém stání. Postiženi plochou nohou mohou být například operatéři a také instrumentářky, které jsou na operačním sále v podstatě nepřetržitě. U těchto profesí se klade důraz zejména na to, aby obuv byla hygienická a mohla se jednoduše desinfikovat, obvykle však není pohodlná a nemá zdravotní tvarování. Další zcela nevhodné obutí, které způsobuje postižení stavby chodidel, jsou boty na vysokém podpatku. Ty jsou příčinou přetížení přední části chodidla a přispívají ke vzniku příčně ploché nohy s řadou deformit prstů. Postupem času mohou způsobovat i zkrácení lýtkového svalstva. Problém ploché nohy nebo snížené klenby poznáte jednoduše. Noha je vybočená směrem dovnitř a podélná klenba, tedy výrazný oblouk táhnoucí se od nártu až k patě, je snížená a neudržuje přirozené napětí v noze. Tím se zásadně mění pružnost chodidla a nedochází k ochraně vnitřních orgánů před nárazy. Diagnózu je možné stanovit na ortopedii pomoci plantoskopu, tedy otiskem nohy na bílém papíře, nebo elektronicky pomoci plantografu. Dostat chodidlo zpátky do pořádku pomohou zejména pohodlné boty s podpatkem od 2 do 4 cm s pevnou stélkou, ve špičce dostatečně široké i vysoké. Významnou roli rovněž hraje cvičení nohou.

5. Celulitida

Ač se to může zdát jakkoliv neuvěřitelné, i celulitida souvisí se statickým způsobem trávení pracovní doby. Přes všechnu váhu dědičnosti, která i zde hraje významnou roli, jsou rizikovým faktorem vzniku celulitidy nedostatek pohybu a dlouhé stání. Při celulitidě dochází k chronickým degenerativním změnám kůže a podkoží. Na vině je špatná cirkulace nažloutlé tekutiny lymfy, způsobená dlouhodobým postáváním. Celulitida je vzhledem ke svým projevům vnímána zejména jako estetický problém. Protože souvisí také s ženským hormonem estrogenem, který koriguje ukládání tuků v těle, trápí výhradně ženy. Tato zvýšená zátěž mízního systému ohrožuje všechny osoby ženského pohlaví, které většinu pracovní doby prostojí. Jedná se tedy nejčastěji o prodavačky u pultu, kadeřnice, lékárnice či hostesky. K celulitidě je však potřeba přistupovat jako k onemocnění. Když se neléčí, mohou totiž při extrémním zanedbání nastat zdravotní komplikace plynoucí ze zvětšeného objemu tukové tkáně. Jedná se zejména o poruchy kloubů a postižení mízního systému. Nerovnoměrně uložený tuk pak také utlačuje kožní nervy a kůže se může stát bolestivou na pohmat. I celulitidě se však dá do jisté míry předejít, a to dostatečným pohybem, správným pitným režimem a měkkou obuví s masážními hroty. Ta totiž podpoří činnost mízního systému.

6. Bolesti zad

Dlouhým stáním nebo chozením si velice jednoduše můžete přetížit bederní část páteře. V důsledku zátěže totiž dochází ke zkrácení bederního svalstva a k povolení břišní stěny. Bederní lordóza, tedy zakřivení páteře dopředu, se kompenzuje zvýšeným zakřivením páteře dozadu v její jiné části. Tento problém je zvlášť zřetelný, když se pracující musí ve stoje sklánět. Tím se zkracuje prsní sval a zároveň protahuje sval zádový. Tak se tvoří vpadlý hrudník, který znemožňuje dýchací pohyby a ventilaci plic. Bolestí zad jsou ohroženy profese napříč celým spektrem. Mnoho pracovníků si bohužel často vůbec neuvědomuje, jak důležitá je dobrá obuv a správná technika chůze. Při chození se mají chodidla klást téměř rovnoběžně, špičky mírně vytočit. „Krok má být přiměřeně dlouhý výšce postavy, boky se při chůzi vlní dolů a nahoru, při došlápnutí je noha v koleni téměř napnutá.Zdravou chůzi dnes však lidem výrazně usnadňuje nošení vyhovující obuvi,“ vysvětluje Tomáš Jurák ze společnosti Coqui a dodává: „Dobrá bota nesmí nikde tísnit a musí podpírat nožní klenbu. Také by měla mít ohebnou podrážku, aby se noha mohla při každém kroku odvíjet. Neméně důležitý je pevný a dostatečně dlouhý opatek.Kdo si není jistý, že dovede ideální botu bez pomoci odborníka nalézt, může se řídit doporučenými certifikacemi. Ty značí, že je daná obuv nezávadná a po technologické i hygienické stránce zcela vhodná,“ uzavírá Jurák. Bolesti pohybového ústrojí, zejména zad, patří v Česku dlouhodobě mezi nejčastější zdravotní problémy. Podle statistických údajů se s nimi potýká bezmála 300 tisíc lidí v produktivním věku, nejčastěji kolem 45. roku života. Navíc v tomto období má zkušenosti s bolestmi zad až 90 % lidí. Zhruba 3 % pacientů podstoupí pro tyto potíže operaci.