Vrací se trend volně stojících garáží. Náklady na jejich stavbu jsou nižší, nárokují si ale více místa na pozemku
V minulém století se garáže stavěly ve většině případů jako samostatně stojící, aby se následně začaly stávat pevnou součástí domu. Nyní se trend zase pomalu obrací. Podle odborníků se lze čím dál častěji setkat se samostatně stojící garáží, která plní například i funkci plotu pozemku. Rozhodnutí, jak prostor pro vůz situovat, je však často kromě přání samotných majitelů otázkou velikosti a tvaru pozemku či jeho terénu.
Návrat samostatně stojících garáží
V posledních letech si nejvíce příznivců získává garáž oddělená od obytného domu. Má totiž několik výhod, a to jak ekonomických, tak praktických. Její výstavba vyjde levněji. Tím, že prostor pro zaparkování vozidla není součástí domu, lze na jeho výstavbu použít levnější materiály. Není nutné ji také ve většině případů zateplovat či vytápět, čímž majitelé ušetří na nákladech při jejím provozu.
Od velikosti garáže se neodvíjí jen investice do materiálu, ale také to, zda je nutné shánět stavební povolení. U garáží nad 25 metrů čtverečních je nutné získat jak územní rozhodnutí, tak stavební povolení. Lze je také k domu dodatečně přistavět. „Stále častěji se setkáváme se samostatně stojícími garážemi, které jsou postaveny tak, aby fungovaly jako plot pozemku,“ říká Petr Přichystal, marketingový manažer společnosti Lomax, jež se zabývá produkcí garážových vrat.
Tento typ garáže se však dá postavit pouze na pozemku, který je dostatečně velký. Minimální rozměr garáže udává právní norma, která stanovuje, že mezi pevnou stěnou a bokem auta na straně řidiče by měla být mezera 75 centimetrů a u spolujezdce potom 40 centimetrů. Přesto se doporučuje koncipovat tento prostor vždy rozměrnější. Obzvláště v dnešní době, kdy lidé do garáže schovávají i více aut, prostornější SUV či sportovní vybavení, se potřebný prostor může výrazně zvětšit.
Z garáže pohodlně přímo do bytu
Na menším pozemku je naopak vhodné garáž připojit přímo k domu a obytné prostory přesunout do vyšších pater. Takto vyřešené parkování přináší řadu praktických benefitů. Pro majitele je příjemnější, když mohou za nepříznivého počasí vkročit do interiéru suchou nohou nebo v zimě ráno nemusejí vycházet na mráz.
Garáž, která je součástí domu, nabízí vytápěný prostor vhodný i pro malou dílnu, což ocení zejména kutilové. „Důležité je takovou garáž osadit vraty s kvalitními tepelně-izolačními vlastnostmi. To uživatelům v chladnějších dnech ušetří výdaje za topení. Z hlediska konkrétních hodnot doporučujeme soustředit se zejména na takzvaný součinitel prostupu tepla, který by se měl ideálně pohybovat kolem hodnoty 1,2 W/m2K,“ zdůrazňuje Přichystal.
U takto koncipovaného místa pro parkování je pak nutné myslet i na technické předpisy. Mezi garáží a obytnou zónou musejí být protipožární dveře. Zapomínat by uživatel neměl ani na výfukové plyny a celému prostoru by měl zajistit kvalitní odvětrávání. Proto je v případě vytápěné či temperované garáže nutná ventilace. U garáží, které nejsou vytápěné, zase lidé musejí instalovat alespoň průduchy. Ty pomáhají odvádět také vlhkost, jež by jinak mohla způsobit nepříjemnou plíseň.
Zaparkovat auto volně je riskantní
Nejlevnější variantou stále zůstává kryté venkovní stání, které sice přináší nejmenší starosti při zařizování, automobil či motocykl však příliš spolehlivě neochrání. „V poslední době registrujeme větší popularitu přístřešků. Důvodem je zejména zdražování materiálů i nemovitostí. Než aby lidé stavěli celou samostatně stojící garáž, která je finančně poměrně náročná, nehledě na případné pořízení pozemku, zvolí raději jednodušší přístřešek,“ vysvětluje Přichystal.
Přístřešek auto chrání proti padajícímu listí i nepřízni počasí. Nánosům prachu či sněhu na autě však nezamezí. Asi největší riziko pro auto stojící v nezabezpečeném přístřešku pak představují nechtění návštěvníci, kteří mohou napáchat velké škody, tedy i zloději. Řešení nepříjemných následků pak ve finále může být mnohem nákladnější než pokročilejší řešení garážového stání.
