Dnes je 29. 03. 2024

Vědci otestují nové kapky na syndrom suchého oka. Mají jednodušší složení a delší účinek

Autor: Redakce
Rubrika: Z trhu
Čvc 29th, 2020
0 komentářů

Svědění očí, citlivost na světlo nebo rozmazané vidění jsou příznaky tzv. syndromu suchého oka, nepříjemného onemocnění, které je způsobené špatným fungováním slzného filmu v oku. Jde o nejčastější problém, se kterým lidé navštěvují ordinace očních lékařů. Čeští vědci nyní pracují na novém přípravku na bázi kyseliny hyaluronové, který by měl fungovat lépe než dosud používané umělé slzy.

Syndrom suchého oka se může projevovat ve třech formách a mít různé příčiny. První typ vzniká při poškození drobných slzných žlázek a buněk ve spojivce, kvůli čemuž se tvoří malé množství slz. „K tomu může dojít vlivem některých léků, nošením kontaktních čoček, při onemocnění štítné žlázy nebo diabetu, při nedostatku vitamínu A, po opakovaných zánětech spojivky či rohovky nebo po očních operacích a úrazech. Na vině může být také stárnutí, hormonální vlivy a podobně,“ vysvětluje MUDr. Sabina Matušková z oční kliniky Oftex.

U druhé formy dochází k výraznému odpařování slz z povrchu oka a je spojená s poruchou funkce tzv. Meibomských žláz na okrajích víček. Ty produkují olejový sekret, jenž zajišťuje ochranu vodní složky slzného filmu před vnějšími vlivy a odpařováním. „Vývody Meibomských žláz se ucpávají například prachem, zbytky kosmetiky při špatném odlíčení nebo při chronickém zánětu, který může mít spojitost s kožními chorobami, jako je růžovka,“ doplňuje Matušková. I u tohoto typu syndromu suchého oka může mít negativní vliv vyšší věk a hormonální nerovnováha. Třetí forma toho onemocnění je kombinací obou předchozích a je nejčastější.

Pro zdraví oka musí fungovat všechny vrstvy slzného filmu

Lidé se syndromem suchého oka pociťují nepříjemné pálení, otoky a zčervenání. Lékaři je nejčastěji léčí očními kapkami složenými z více látek, s cílem nahradit chybějící vlastnosti slzného filmu. Ten se skládá ze tří vrstev. Vnější, lipidová vrstva zabraňuje odpařování vlhkosti. Prostřední vrstva má na starosti výživu rohovky, ničení bakterií a odplavování odumřelých buněk. Vnitřní, mucinová vrstva zabezpečuje přilnavost slzného filmu k rohovce. Aby bylo oko zdravé a čisté, musí si všechny vrstvy slzného filmu udržovat vlhkost.

V současnosti používané přípravky na léčbu suchého oka jsou složené z více látek, jejichž úkolem je nahradit jednotlivé poškozené vrstvy slzného filmu. Výzkumníci z Fakulty strojního inženýrství Vysokého učení technického (VUT) se však společně s týmem vědců z Contipra pustili do vývoje nové a lepší suroviny s delší účinností. Ta by měla působit na všechny tři vrstvy slzného filmu současně. Jedná se o polymer vytvořený na bázi kyseliny hylauronové.

Tato látka svými vlastnostmi a schopností vázat vodu přispívá k hydrataci a lubrikaci očního filmu. Vyvíjený derivát kyseliny hyaluronové bude navíc schopen lépe vázat mucin, který zabraňuje osychání povrchu oka. Interakcí s mucinem a jinými proteiny na povrchu oka dojde k lepší a delší přilnavosti roztoku očních kapek, čímž dojde k prodloužení jejich účinnosti. To vše díky jediné látce, která je navíc tělu vlastní,“ popisuje Gloria Huerta-Angeles, výzkumná pracovnice Contipra. Česká společnost sídlící v Dolní Dobrouči v současnosti patří mezi největší producenty této suroviny na světě. Kyselinu hylauronovou vyrábí a dodává pro kosmetické a medicínské účely do celého světa.

Nové kapky otestují na experimentálním modelu oka

Výzkumem se budou zabývat odborníci VUT z odboru biotribologie, který zkoumá procesy tření, mazání a opotřebování v živých organismech. Už například analyzovali biotribologické vlastnosti kloubních náhrad. Podle Martina Vrbky z Ústavu konstruování Fakulty strojního inženýrství VUT však jde o rozdílný materiál než v případě lidského oka. Mají proto v plánu vyvinout experimentální model oka, s pomocí něhož by mohli analyzovat kontakt mezi oční bulvou a víčkem. „Nejprve půjde o jednoduchý model tvořený silikonovou vrstvou představující víčko a poddajnou kuličkou s kontaktní čočkou suplující oční bulvu. Model chceme postupně zdokonalovat a v závěru projektu bychom rádi pracovali i s biologickým materiálem, třeba s částí oka z prasete,“ objasňuje Vrbka.