Sestřička „ze zkumavky“ aneb Jak s dětmi mluvit o umělém oplodnění

Problém s početím má v České republice přibližně každý pátý pár a stále více se jich proto obrací o pomoc na reprodukční kliniky. Přestože dospělá společnost si u nás na téma umělého oplodnění zvykla, mnoho rodičů stále bojuje s otázkou, jak s ním seznámit děti. Jak říct svému potomkovi, že sestřička bude „ze zkumavky“ nebo že ji odnosí náhradní maminka? A je to vůbec potřeba? Na odpověď jsme se zeptali psychologů, kteří s dětmi pracují.

Zatímco v nedávné minulosti dominovaly mezi klientkami klinik asistované reprodukce v České republice cizinky, poslední rok všechno obrátil. „Koronakrize kvůli omezené možnosti cestovat sice utlumila příval zahraničních klientů, ty ale v loňském roce v nebývalém množství nahradili ti čeští,“ potvrzuje majitelka a generální ředitelka kliniky pro léčbu neplodnosti Repromeda Kateřina Veselá s tím, že českých klientek je nyní víc než kdy dříve.

• Při léčbě neplodnosti jde často o čas, lékařská péče na klinice Repromeda funguje i v době koronaviru

Poruchy plodnosti jsou podle ní specifické tím, že kromě náročného fyzického procesu jsou páry také pod velkým psychickým tlakem. „Setkáváme se s obavami ze špatných zpráv, předsudků, případně ze selhání. Proto se snažíme kromě fyzické stránky nepodceňovat ani psychickou náročnost celého procesu. Ta se ovšem netýká jen potenciální matky, ale celého páru, případně i rodiny,“ upozorňuje Veselá.

Co řekneme dětem? (Ne)záleží jen na rodičích

Pokud pár podstoupí alternativní oplodnění, je pouze na obou partnerech, kdy, jak a na kolik se se svým rozhodnutím svěří svým blízkým či širšímu okolí. Těžší to ovšem může být, pokud už jedno dítě v rodině je. Tomu rodiče totiž jen těžko utají, že se „něco děje“. „Nevím o obecné či univerzální metodice, která by řešila, jak s dětmi o takových věcech hovořit. A pokud by existovala, nevěřil bych jí. Každý případ je totiž individuální, a ať už je tématem náhradní rodičovství, nebo umělé oplodnění, pokud se týká konkrétního případu v rodině, jedná se vždy o velmi citlivou záležitost,“ uvádí psycholog Tomáš Nýdrle.

Někteří rodiče si často nevědí příliš rady ani s klasickou sexuální výchovou a společenská shoda o tom, zda by se o intimních věcech měly děti učit doma, nebo ve škole, stále neexistuje. O to složitější může být zorientovat se v situaci, kdy se pořízení dítěte přirozenou cestou nedaří. „Jsem zastáncem otevřené komunikace v rodině, ale vždy záleží na věku dítěte. U školního a dospívajícího sourozence bych adekvátně věku dítěti situaci vysvětlila. Snaha o početí může být obdobím, kdy jsou rodiče emočně rozladěni a procházejí si těžkou situací. Dítě v rodině je vnímavé, ví, že se něco děje,“ myslí si psycholožka Anna Marie Bittnerová.

Dodává, že pokud rodiče dítěti naopak něco tají, dávají mu prostor pro vznik strachů a nejistot. Hrozí, že rodina pro něj přestane být bezpečným místem pro sdílení. „Někdy děti podceňujeme. Často jsou vnímavější, citlivější a přemýšlivější, než si myslíme. Pokud dítě samo přijde s otázkou, aktivně se zajímá, určitě je to příležitost pravdivě a adekvátně věku dítěti o procesu, jak jeho maličký sourozenec přijde na svět, povědět. Často nám v tom brání jen naše vlastní strachy,“ dodává.

Ty stejně nejsi náš! Pozor, na nečekaná odhalení

Podle psychologů by měla komunikace vést především k ochraně dítěte. „Dovedu si představit i situace, kdy je s podobným rozhovorem lepší počkat. V takovém případě je ale zásadní, aby se děti tuto informaci nedozvěděly od někoho jiného. Rodiče se v dobré víře mohou svěřit známým nebo sousedům, jejichž děti pak tuto informaci mohou omylem, nebo i úmyslně předhodit například školnímu kolektivu,“ varuje Nýdrle. Útoky jako „to stejně není tvůj doopravdický brácha“ nebo „ty k nám nepatříš“ mohou v dítěti vyvolat silné trauma a narušit vztahy mezi sourozenci.

Pokud si rodiče nevědí rady, jak s tímto tématem pracovat, je v pořádku obrátit se na odborníka. „Ti rodičům poradí s ohledem na povahu dítěte. V praxi jsem se ale setkal i s případy, kdy bylo lepší, když s dítětem na toto téma promluvil přímo psycholog,“ popisuje Nýdrle.

Podle Bittnerové se na toto složité téma dá dívat s optimismem. „Se stále častějším využíváním metody IVF je současná generace o této problematice lépe informována, a právě proces detabuizace asistované reprodukce bude pomocníkem pro rodiče, kteří v sobě tato etická dilemata řeší. Z vlastní zkušenosti vím, že rodiny, které zrovna proces asistované reprodukce podstupují, vnímají právě komunikaci tohoto tématu v rodině jako méně ohrožující než široká, méně informovaná veřejnost,“ dodává.