Elektřina z obnovitelných zdrojů je stále oblíbenější. Panuje kolem ní ale řada mýtů
Elektrická energie získaná ze slunce či větru byla dlouhá léta alternativou ke „klasickým“ zdrojům, zejména uhlí. Obliba obnovitelných zdrojů je ale na vzestupu. I přes to, že Češi začínají zelenou energii více poptávat, panuje kole ní řada mýtů a polopravd.
V rámci Evropské unie se v roce 2020 podle agentury Reuters poprvé vyrobilo více energie z obnovitelných zdrojů než spalováním fosilních paliv. Celkem to bylo 38 % elektřiny, přičemž největší podíl měla větrná energie (14 %). Fosilní paliva tvořila jen 37 %, jádro pak 25 %.
Zájem o zelenou energii je mezi spotřebiteli v unii stále větší a Česko v tomto ohledu není výjimkou. O obnovitelných zdrojích však i přes rostoucí poptávku koluje stále řada mýtů a polopravd.
„V prvé řadě je častý mylný předpoklad, že obnovitelné zdroje jsou zcela závislé na počasí a ročním období. To ale platí z velké části jen pro fotovoltaiku a větrné elektrárny. Vedle nich přitom existuje i řada dalších zdrojů,“ říká Michal Malaník, specialista společnosti Národní energie.
Podle něj se jedná především o zařízení, která elektřinu vyrábějí spalováním biomasy, bioplynové stanice a dále také vodní přečerpávací elektrárny. V případě solárních a větrných elektráren je pak díky pokrokům v technologii ukládání „nadbytečné“ energie možné kompenzovat dobu, kdy je méně slunce či větru.
Častou polopravdou je pak také tvrzení o neekologičnosti alternativních zdrojů energie. „To se týká zejména solárních elektráren. Faktem ale je, že jejich panely jsou z převážné části tvořené sklem a hliníkem a dají se prakticky kompletně recyklovat. Emisní náklady na jejich výrobu pak navíc vyváží jejich životnost, která počítá s vysokou účinností po desítky let,“ uvádí specialista společnosti Národní energie Michal Karabina.
Jak dále říká, mylný je i předpoklad, že solární elektrárny je nutné budovat jen na úkor například zemědělsky využitelné půdy. „Potenciál pro umístění fotovoltaických panelů mají například nevyužité střechy budov, kterých jsou v rámci celé EU miliony. Ladem leží také velké množství někdejších průmyslových areálů,“ vysvětluje Michal Karabina.
Řada spotřebitelů je navíc přesvědčena, že přechodem na zelenou energii nijak nepomůže životnímu prostředí. Přitom i jedna domácnost se počítá. „V průměru může jedna čtyřčlenná rodina odběrem zelené elektřiny ušetřit přírodu spálení přibližně tří až čtyř tun uhlí za rok, což odpovídá asi 1,5 až 2 tunám CO2,“ uzavírá Michal Malaník.
Komerční sdělení
