Češi se obávají změn klimatu. Vliv člověka na životní prostředí ukázal i koronavirus
Ještě před pěti lety popírala klimatické změny téměř třetina Čechů, dnes se již 84 procent domnívá, že měnící se klima ohrožuje budoucnost naší země. To, jak velký vliv má lidská činnost například na stav ovzduší, dobře ilustrovala i pandemie koronaviru: tam, kde se kvůli nákaze zastavil či omezil průmysl a doprava, se vzduch znatelně zlepšil. V blízké budoucnosti se vedle emisí bude lidstvo muset potýkat i s odpadem, zejména elektroodpadem, kterého strmě narůstá. Češi se v jeho odevzdávání k recyklaci zlepšují, a to i díky nabídce pohodlných svozových služeb.
Podle nedávného průzkumu agentury STEM se o změny klimatu zajímá již 6 z 10 Čechů. S tvrzením, že klimatické změny ohrožují budoucnost naší země, souhlasí 84 procent obyvatel ČR a 9 z 10 si myslí, že bez snižování emisí neochráníme naši krajinu před suchem, umíráním lesů a dalšími neblahými vlivy. K tomu, aby Češi přestali být ohledně změn klimatu skeptičtí, přispěly jeho viditelné projevy – například výrazně suchá období posledních let, zimy téměř bez sněhu a extrémně teplá léta. Přitom ještě v roce 2017 se v průzkumu agentury NatCen 46 procent Čechů klimatických změn neobávalo a 5 procent ani nevěřilo v jejich existenci. V průzkumu Masarykovy univerzity z roku 2015 byl podíl klimaskeptiků, tedy popíratelů existence klimatických změn, dokonce 29procentní.
Nadpoloviční většina Čechů je také přesvědčena o tom, že ke zmírnění změny klimatu mohou přispět svým vlastním chováním, jak zjistil loňský průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění. Podle něj se rovněž 49 procent lidí domnívá, že za změnu klimatu mohou jednak přirozené přírodní procesy, ale i lidstvo samotné. Vliv člověka ostatně ilustruje i současná situace, kdy byl kvůli pandemii koronaviru v řadě zemí utlumen průmysl a omezena doprava, načež odborníci ohlásili výrazné zlepšení ve znečištění ovzduší. Zájemci mohou porovnávat meziroční hodnoty v naměřených koncentracích NO2 v různých zemích například díky nástroji Evropské agentury pro životní prostředí zde.
Elektroodpad na vzestupu
Že Češi ke klimatickým změnám přistupují se zvyšující se osobní odpovědností, dokazuje nárůst ekologických a úsporných tendencí v posledních letech. V evropském měřítku patří ke špičce v třídění plastů, papíru či skla, čím dál více jsou nakloněni úsporám energií i vody v domácnostech, zajímají se o využití dešťové vody nebo třeba i o udržitelnou módu nebo upcyklaci. Zlepšují se také v odevzdávání vysloužilých elektrozařízení. „V roce 2016 jsme vysbírali 14 500 tun elektroodpadu, roku 2017 to již bylo 15 290 tun a předloni pak 16 672 tun. Data za rok 2019 překračují hranici 20 000 tun, růstová tendence tak stále pokračuje,“ říká David Vandrovec, generální ředitel společností REMA, které v tuzemsku zajišťují zpětný odběr a recyklaci elektrozařízení, baterií a akumulátorů a solárních panelů.
Právě elektroodpad přitom představuje jednu z nejrychleji rostoucích složek globálního odpadu. Zpráva Světového ekonomického fóra z ledna 2019 odhaduje, že k roku 2021 překročí světová produkce elektroodpadu 52 milionů tun za rok, mluví tak o hotové „tsunami elektroodpadu“. Uhlíkové emise vznikající při výrobě a používání elektroniky včetně zařízení jako notebooky, monitory, tablety či chytré telefony by k roku 2040 měly dle odhadů tvořit 14 procent všech globálních emisí, což odpovídá celé polovině dnešního dopravního sektoru. Dle odborníků z Univerzity OSN ve Vídni by pak v případě nejhoršího scénáře měl do roku 2050 objem ročního vyprodukovaného elektroodpadu dosáhnout ke 120 milionům tun. Společně s nárůstem elektroodpadu bude dle zprávy růst i objem vysloužilých lithiových baterií: ten by měl k roku 2030 dle předpovědí přesáhnout 11 milion tun.
Klíčem je osvěta i pohodlné sběrové služby
V následujících letech tak bude klíčové navyšovat sběr staré elektroniky a vysloužilých baterií. Podle zprávy Global E-Waste Monitor z roku 2017 se totiž daří vysbírat a recyklovat pouze 20 procent světového elektroodpadu, zbytek stále končí ve směsném odpadu nebo s ním není patřičně nakládáno, případně se hromadí lidem v domácnostech: poslední zmiňovaná možnost se přitom může týkat stovek milionů kusů staré elektroniky. „Jedněmi z nejčastějších nepoužívaných zařízení, která končí v šuplíku, jsou staré mobily, notebooky, herní konzole a další drobnější elektronika. Jde často o zařízení, k nimž mají lidé bližší vztah, využívali je téměř každodenně, a i po dosloužení se s nimi neradi loučí. Neuvědomují si přitom, že si tak domovy zamořují nebezpečným elektroodpadem, a navíc ponechávají ladem ležet podstatná množství vzácných prvků, kterých na naší planetě rok od roku ubývá,“ poukazuje David Vandrovec. Vedoucí oddělení komunikace a marketingu Pavlína Svobodová doplňuje, že situaci lze řešit především dobrou osvětou veřejnosti i poskytováním efektivních a pohodlných služeb, díky nimž mohou lidé nepotřebnou elektroniku snadno odevzdat k šetrnému zpracování.
Příkladem takových služeb mohou být například projekty společností REMA Buď líný, re:Balík či FamilyBox. „Služba Buď líný nabízí lidem bezplatný odvoz většího množství elektroodpadu přímo od jejich domu. Díky re:Balíku nám mohou drobnější elektro do 10 kilogramů zaslat k recyklaci poštou na naše náklady,“ vysvětluje Svobodová s tím, že FamilyBox pak funguje obdobně jako re:Balík, ale je zaměřen na baterie, k jejichž sběru zájemci obdrží přímo designovou krabičku. „Její kapacita odpovídá produkci průměrné české domácnosti v průběhu jednoho roku, což představuje hmotnost vysloužilých baterií a akumulátorů o přibližné váze 1300 gramů. Díky opětovné recyklaci baterií zpětně získáme například ocel, zinek, nikl či měď k výrobě nových věcí,“ dodává Pavlína Svobodová.
