Asistovaná reprodukce není prohra ani poslední zoufalá možnost. Páry ale často přicházejí pozdě, říká ředitelka kliniky
Neplodnost není osobní selhání a asistovaná reprodukce není prohra. Přesto část párů vnímá návštěvu reprodukční kliniky jako přiznání, že něco nezvládly, a odbornou pomoc proto odkládají. Z několika měsíců se tak mohou stát roky snažení, během nichž se zejména u ženy mění biologické podmínky a klesá kvalita vajíček. „IVF není zárukou početí dítěte, ale ani strašákem či poslední zoufalou možností. Představuje jeden z nástrojů moderní medicíny a jeho možnosti jsou největší tehdy, když ho můžeme použít včas,“ říká Tereza Agáta Jičínská, provozní a marketingová ředitelka reprodukční kliniky Repromeda.
Pocit selhání pramení i z chybějící informovanosti o vlastní plodnosti
Stigma spojené s léčbou neplodnosti postupně slábne, zdaleka však podle odborníků nezmizelo. Na kliniku stále přicházejí lidé s pocitem, že návštěvou specialisty přiznávají vlastní nedostatečnost. Existuje tu také určitý paradox: ve školách i v rodinách se mladí lidé běžně dozvídají, jak se chránit před nechtěným těhotenstvím. Mnohem méně se ale už mluví o tom, jak plodnost v průběhu života funguje, jak ji chránit a že početí nemusí přijít automaticky ve chvíli, kdy se lidé pro dítě rozhodnou.
„V dospělosti důsledkem toho předpokládáme, že plodnost je něco, co automaticky máme. Když je pár následně konfrontován s jinou realitou, může mít pocit, že všichni kolem počali bez obtíží, jen jemu to nejde. Takové přesvědčení může zvyšovat stud, osamělost i potřebu problém nejprve dlouho řešit bez odborné pomoci,“ vysvětluje Tereza Agáta Jičínská. „Na kliniku pak tito lidé přicházejí až ve chvíli, kdy všechny ostatní cesty selhaly. První návštěva přitom může být pouze konzultací a zmapováním situace, sama o sobě ještě neznamená rozhodnutí zahájit IVF,“ dodává odbornice.
Vajíčka jsou starší než sama žena, čas proto hraje klíčovou roli
Odkládání návštěvy reprodukční kliniky je poměrně častým jevem. Důvody pozdního příchodu přitom odpovídají současnému způsobu života, ať už jde o pozdější nalezení partnera, studium, budování kariéry, cestování, finance, bydlení, nebo třeba čekání na správný okamžik. Je však potřeba si uvědomit, že biologické podmínky se mezitím mění. Neřídí se tím, kdy se nám dítě v životě hodí.
Právě věk ženy tak patří mezi nejdůležitější faktory úspěšnosti léčby. Nesouvisí s ním pouze počet vajíček, ale také jejich kvalita, která s věkem klesá. A ani moderní medicína neumí tento proces zastavit nebo zvrátit. „Vajíčka se vytvářejí už před narozením ženy a stárnou společně s ní. Dnes ženy ve čtyřiceti nebo i padesáti letech vypadají a cítí se skvěle, jejich vajíčka jsou však ještě starší než ony samy. A je důležité si uvědomit, že pravděpodobnost úspěšného otěhotnění s vlastními vajíčky je po čtyřicátém roce už velmi nízká,“ upozorňuje Tereza Agáta Jičínská s tím, že je pro ženy obvykle velmi těžké tento fakt přijmout. Mimo jiné i proto, že mediální příběhy někdy vytvářejí falešný dojem, že moderní medicína dokáže biologické limity obejít. To ale není pravda. „Vajíčka jsou v nejlepší kondici mezi pětadvacátým a třicátým rokem života ženy. Už po třicátých druhých narozeninách dochází k výraznému poklesu plodnosti,“ dodává odbornice.
Konzultace je vhodná po roce bezvýsledného snažení
Samozřejmě neexistuje jeden určitý den či okamžik, kdy se stav plodnosti náhle zhorší. Vývoj je postupný a výchozí situace se u každého páru liší. Obecně se ale doporučuje vyhledat odborníka po roce pravidelného nechráněného pohlavního styku bez otěhotnění. Pokud je ženě více než 35 let, je vhodné přijít již po šesti měsících. „Čekat není dobré rovněž při známých rizikových faktorech. Patří mezi ně například nepravidelný cyklus, prodělaná onkologická léčba, nevyhovující výsledek spermiogramu, předchozí těhotenské ztráty nebo třeba genetické onemocnění v rodině,“ vysvětluje Tereza Agáta Jičínská.
Zákony v Česku umožňují provést umělé oplodnění ženám, jejichž věk nepřekročil 49 let. Z veřejného zdravotního pojištění jsou při splnění zákonných podmínek hrazeny základní výkony IVF do dne dosažení 40 let. Tyto hranice ovšem dle odborníků nelze chápat jako ujištění, že má žena do devětačtyřiceti let dostatek času na rozhodování. Vždy je nutné individuálně posoudit zdravotní stav, bezpečnost léčby a reálnou šanci na úspěch.
Neplodnost není problém ženy, vyšetřuje se celý pár
Věk ženy má na reprodukci výraznější a rychlejší dopad, mužský faktor ale nelze přehlížet. Přestože u mužů neexistuje podobně ostrý biologický zlom, s rostoucím věkem se mohou některé parametry spermií zhoršovat. Současně roste riziko změn v jejich genetické informaci. „Příčina obtíží tedy může být na straně ženy, muže, obou partnerů a někdy ji ani přes všechna komplexní vyšetření nelze jednoznačně určit. Moderní reprodukční medicína proto od začátku posuzuje pár jako celek. Takový přístup zároveň pomáhá odbourávat představu, že odpovědnost za početí a případnou léčbu nese především žena,“ říká odbornice.
Páry, jimž se dlouho nedaří počít, přirozeně hledají různé cesty. Často zkoušejí nejrůznější doplňky, bylinky, speciální jídelníčky, akupunkturu, očisty nebo přesně naplánované režimy před a po pohlavním styku. „Pokud zvolený postup pomáhá člověku cítit se lépe a není zdravotně rizikový, nemusí představovat problém a nemáme potřebu jej párům vymlouvat. Problém nastává ve chvíli, kdy alternativní metody nahrazují diagnostiku a pár kvůli nim ztratí třeba rok či dva. Zejména ve vyšším reprodukčním věku už to může být čas, který později velmi chybí,“ objasňuje Tereza Agáta Jičínská s tím, že se na klinice snaží kombinovat moderní vědu s postupy celostní medicíny. „Aby však celostní nebo alternativní medicína mohla pomoci tam, kde má, je potřeba znát kompletní zdravotní status člověka. Některá rizika, například společné přenašečství závažného genetického onemocnění, totiž bez cíleného vyšetření odhalit nelze,“ dodává.
Moderní léčba je šetrnější, dvacet let staré zkušenosti neodpovídají současným postupům
Některé páry může od včasné návštěvy odborníků odrazovat zakořeněná představa spojená s náročností celého procesu IVF. Nejčastěji se v této souvislosti skloňuje hormonální zátěž, bolestivost, vysoké náklady či to, že proces zcela ovládne každodenní život. Podle Jičínské IVF skutečně není jednoduchý proces a jeho náročnost není namístě bagatelizovat. Zároveň ale není důvod se ho předem obávat na základě informací nebo zkušeností starých deset či dvacet let. „Stále se jedná o léčbu, a ta může být pro řadu párů fyzicky i psychicky náročná. Postupy jsou však dnes výrazně více individualizované, stimulační protokoly šetrnější, aplikační jehly mnohem menší a k dispozici jsou modernější laboratorní metody. Kliniky se dnes rovněž snaží omezovat počet návštěv, aby proces zasahoval do běžného života co nejméně,“ popisuje odbornice.
Samotná hormonální stimulace obvykle trvá přibližně deset až čtrnáct dní a odběr vajíček probíhá v krátké anestezii. Co se však výrazněji nemění je psychická náročnost procesu. „Po stránce fyzické se posouváme stále dál. Co ale zůstává stále velkou zátěží je psychická stránka léčby, tedy nejistota, čekání na výsledky a případný neúspěch. Proto je velmi důležité, aby pacienti rozuměli tomu, co je čeká, a měli kolem sebe tým odborníků, kterému důvěřují. Kvalitní IVF kliniky také rozšiřují své týmy i o klinické psychology.”
Reprodukční medicína je moderní nástroj, ne poslední zoufalá možnost
Celému procesu nejvíce napomáhá včasný přístup. Zatímco u jiných zdravotních obtíží považujeme návštěvu odborníka za samozřejmost, u plodnosti se stále objevuje stud a potřeba nejprve dokázat, že pár zvládne problém vyřešit sám. Otevřená komunikace může tento tlak snížit a současně lidem přinést realističtější informace o možnostech a limitech léčby.
„Reprodukční medicína je prostě medicína. Stejně jako využíváme moderní možnosti při léčbě jiných onemocnění, můžeme je využít i tehdy, když potřebujeme pomoc s početím. IVF není záruka, ale ani prohra nebo poslední zoufalá možnost. Je to nástroj, který máme k dispozici, a nejvíce může pomoci tehdy, když jej využijeme včas,“ uzavírá Tereza Agáta Jičínská.
O Ing. Mgr. Tereze Agátě Jičínské
Ing. Mgr. Tereza Agáta Jičínská je česká manažerka působící v oblasti reprodukční medicíny a genetiky. V klinice Repromeda zastává pozici provozní a marketingové ředitelky a podílí se na strategickém rozvoji, provozu i komunikaci kliniky, která se specializuje na léčbu neplodnosti a genetické testování. Vystudovala molekulární biologii a genetiku (Mgr.) a zároveň podnikový management a ekonomiku (Ing.). Původně uvažovala o vědecké nebo lékařské kariéře, ale postupně ji více přitahovala oblast řízení projektů, inovací a komunikace ve zdravotnictví. Díky tomu dnes propojuje vědecké zázemí s manažerskými a marketingovými dovednostmi. Jako dcera zakladatelů je s klinikou Repromeda spjata už od počátku jejího vzniku, aktivněji se zapojila v době studií. Postupně zde prošla několika pozicemi a vypracovala se až do vedení společnosti. Ve své práci se zaměřuje na rozvoj nových služeb a mezinárodní spolupráci. Současně se věnuje vzdělávacím a popularizačním aktivitám, které přibližují moderní genetiku a možnosti prevence genetických onemocnění širší veřejnosti.
Fotografii Terezy Agáty Jičínské si můžete stáhnout zde.
O klinice REPROMEDA
REPROMEDA je klinika reprodukční medicíny a reprodukční genetiky. Vznikla v roce 1999 jako nové pracoviště zkušených odborníků v oblasti reprodukční medicíny. Zakladateli kliniky byli MUDr. Jan Veselý, CSc., dlouholetý odborník na asistovanou reprodukci (†2024), a současná generální ředitelka společnosti, MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., členka mezinárodních organizací zabývajících se výzkumem a organizací léčby neplodnosti s využitím genetické diagnostiky. COO a CMO kliniky je v současnosti jejich dcera Tereza Agáta Jičínská. Na kvalitu postupů a procesů dohlíží prof. MUDr. Pavel Trávník, DrSc., člen týmu podílejícího se na narození prvního středoevropského dítěte po mimotělním oplodnění. V roce 2000, celkem 18 let po narození prvního českého dítěte ze zkumavky, se stala právě klinika REPROMEDA prvním pracovištěm ve střední a východní Evropě, kde došlo k těhotenství po užití preimplantačního genetického testování (PGT). REPROMEDA se zaměřuje především na léčbu neplodnosti, darování a uchování vajíček a spermií, prekoncepční a preimplantační genetické testování a alternativní medicínu v léčbě neplodnosti.
Kontakt pro média
Jana Kačmárová
Senior PR & Media Manager
LESENSKY.CZ s.r.o.
mobil: +420 777 012 289
e-mail: kacmarova@lesensky.cz
