Odolnost venkovního stínění vůči větru – záleží na typu lamel, výšce montáže i přítomnosti speciálních čidel
Při výběru venkovního stínění se v posledních týdnech začíná výrazně více zohledňovat i jeho odolnost proti silnému větru. Roli hraje konkrétní typ lamel, množství větrných překážek v okolí, montážní výška nebo konkrétní místo, kde je stínicí technika před okny nainstalovaná. Klíčem v řadě případů může být také přítomnost větrných čidel, které při silných poryvech větru umožní automatické vytažení stínění.
Odolnosti vůči větru se v českém prostředí věnuje norma EN 13659, která eviduje celkem 7 takzvaných větrných tříd. U nejnižší třídy 0 pracuje s rozpětím mezi úplným bezvětřím a rychlostí větru do 19 km/h, naopak nejvyšší třída číslo 6 odpovídá rychlosti větru maximálně 88 km/h. Ten je v běžné klasifikaci popisován jako silný vichr. Mezinárodně využívaná Beaufortova stupnice pak eviduje i další tři stupně až do kategorie orkánu, tuzemská norma však s touto extrémní silou větru, která se v Česku vyskytuje sporadicky, nepracuje.
Zmíněných sedm tříd odolnosti proti zatížení větrem se využívá u celé řady stavebních částí umístěných v exteriéru. Výjimkou v tomto směru není ani venkovní stínění. Kromě samotné síly větru se u něj z hlediska odolnosti zohledňují i další kritéria – kategorie terénu, montážní výška instalace či konkrétní druh instalované stínicí techniky.
Kategorie terénu
Toto kritérium v jádru hodnotí, jak moc je okolní terén členitý a jak velké množství větrných překážek se v něm nachází. Rozlišují se přitom celkem 4 kategorie – první počítá s rovnou krajinou bez překážek, ve druhé se pak v okolí nacházejí například živé ploty, nebo náhodné malé zemědělské stavby, domy a stromy. Třetí kategorie pak zahrnuje předměstské oblasti a souvislé lesy, ta poslední pak hustěji zastavěné městské oblasti.
„Členitost terénu se určitě vyplatí nepodceňovat. Ačkoliv většina našich realizací spadá do kategorií, které počítají s větší zástavbou, a tedy více překážkami pro silný vítr, zejména v menších obcích se snažíme na zákazníky apelovat, aby volili varianty venkovního stínění, které vynikají vyšší odolností proti velmi silnému větru,“ uvedl Petr Přichystal ze společnosti Lomax, která se zabývá produkcí stínicí techniky.
Montážní výška
Zatímco u téměř rovné krajiny je prakticky jedno, v jaké výšce bude stínicí technika nainstalovaná, u zastavených povrchů hraje tento aspekt zásadní roli. Montážní výška se rozděluje na pět různých hodnot, přičemž nejnižší kategorie počítá s výškou montáže okolo 6 metrů nad zemí, ta nejvyšší pak uvádí výšku nad 100 metrů.
„V českém prostředí se setkáváme prakticky jen se třemi nejnižšími kategoriemi, tedy montáži stínění ve výšce do 50 metrů nad zemí. Sem lze zařadit i nejvyšší panelové domy, u kterých bývají z hlediska jednotlivých podlaží největší rozdíly z hlediska potřebné větrné odolnosti. Ve výšce okolo 30 metrů platí výrazně odlišná pravidla oproti bytům v přízemí, které jsou proti větru často chráněné jinými stavbami okolí či členitým přírodním terénem. Značné rozdíly jsou pak i kancelářských budov, které svou výškou výrazně přesahují okolní stavby,“ sdělil Petr Přichystal s tím že v řadě případů se lze setkat s požadavkem na celkové sladění stínění ve všech jednotkách v budově. „V takovém případě pak volíme pro všechny části budovy tu variantu, která je proti větru odolnější,“ doplnil Přichystal.
Odolnost venkovních žaluzií
Právě odolnost proti větru je přitom u jednotlivých typů venkovního stínění různá. „Při srovnání venkovních žaluzií a předokenních rolet vychází výrazně lépe druhý typ, zejména díky způsobu ukotvení lamel, které jsou ve vodících lištách vedené pevně v jedné stabilní poloze. Zároveň to ale znamená, že je není možné různě naklápět,“ řekl Petr Přichystal. V případě venkovních žaluzií také platí, že z hlediska odolnosti vůči větru se mezi sebou liší jak jednotlivé typy lamel, tak způsoby instalace žaluzií. Montovat je lze buď do stavebního otvoru – ať už se jedná o podomítkový box nebo krycí plech – nebo přímo na fasádu.
Dvě varianty existují i z hlediska vedení lamel, buď pomocí vodících lišt nebo obyčejného lanka. „Z hlediska odolnosti se jako nejvhodnější jeví instalace do stavebního otvoru za použití vodících lišt. V takovém případě dosahuje většina lamel nejvyšší třídy větrné odolnosti dle platné české normy, tedy čísla 6,“ osvětlil Petr Přichystal.
Důležitý je ale také zmíněný typ lamel. Obecně platí, že odolnější jsou ty tvary žaluzií, které do sebe co nejpřesněji zapadají a neumožní tak větru ve větší míře proudit mezi jednotlivými lamelami. „Podrobněji to uživatel vždy zjistí v konkrétním technickém listu. Zapomínat se nesmí ani na šířku žaluzií, když mají třeba 5 metrů, jsou méně odolné než dvoumetrové lamely. Pokud instalujeme stínění do větrnějších oblastí, zpravidla lidem doporučujeme zvážit, zda jedny extrémně široké žaluzie raději nerozdělit na dvoje menší a zajistit tak jejich větší odolnost,“ uvedl Petr Přichystal.
Čas od času však i do Česka přijde extrémně silný vítr, který může funkci venkovního stínění negativně ovlivnit. V některých případech jeho výskyt nezaznamená ani předpověď počasí, v období letních dovolených se pak může vyskytnout ve chvíli, kdy člověk není doma. „Vždy proto doporučujeme nainstalovat spolu s žaluziemi i větrná čidla, která při silných poryvech dají stínění pokyn k automatickému vytažení. V posledních týdnech po tomto řešení zaznamenáváme výrazně vyšší poptávku, souvisí to zřejmě s častějším výskytem velmi silného větru v řadě tuzemských regionů,“ uzavřel Petr Přichystal.
