Prosazení povinné certifikace zpracovatelů vysloužilého elektra do nového zákona o odpadech by byl pro většinu z nich likvidační
Jeden z nejvýznamnějších kolektivních systémů sběru vysloužilých elektrozařízení REMA Sytém a další oborové společnosti včetně chráněných dílen či asociace se obávají změny legislativy spojené s povinnou certifikací firem zpracovávajících sebraný elektroodpad. V rámci připravované novely zákona o odpadech v gesci MŽP tuto povinnost navrhuje nedávno oživená asociace AREO, jejímiž členy je ale pouhá šestka subjektů z celkových více než 200, které oficiálně v tomto oboru v ČR podnikají.
Zásadním problémem je, že certifikace znamená především finančně, ale i jinak natolik náročný proces, že drtivá většina ze zpracovatelů si ji nebude moci dovolit, což bude znamenat jejich konec. Bez jejího získání totiž nebudou moci podnikat (zpracovávat elektroodpad). Ohrožena je tak existence většiny ze dvou stovek zmíněných subjektů včetně chráněných dílen zaměstnávající zdravotně handicapované.
„Tento krok by vedl ke zcela jednoznačné monopolizaci trhu, který by si mezi sebe rozdělilo pár vyvolených. Fatální dopad by tato změna měla na celý průmysl zpracování elektroodpadu. Eliminovat nekvalitně pracují zpracovatele, což vypadá jako její bohulibý cíl, je pouhou záminkou. České legislativa toto umožňuje MŽP i jednotlivým krajům již nyní, jen začít,“ říká David Vandrovec, generální ředitel společností REMA a zároveň předseda představenstva Asociace Informačních Technologií a Telekomunikací (AITAT).
S ideou zavedení povinné certifikace v celoevropském měřítku nesouhlasí ani Evropská komise, která už nechala zpracovat i studii případných negativních dopadů na celé odvětví.
Certifikaci by měla v ČR navíc provádět a udělovat jediná v Evropě akreditovaná společnost. „Její kapacita je malá a proces s ní spojený trvá 3-6 měsíců, takže aby jí rychle prošlo 200 firem v ČR, kde navíc ne všichni dokáží obhájit certifikát v cizí řeči a česky mluvících auditorů moc není, je nepředstavitelné,“ doplňuje další velké úskalí Michal Kecl ze společnosti EKO Logistics s.r.o. Zarážející je také fakt, že auditoři jsou nebo byli vedoucími osobami kolektivních systémů, které teď tuto certifikaci prosazují. Samotný EKO Logistics uvedenou certifikací disponuje, nicméně navrhovanou cestu povinných certifikací považuje za zcela nevhodnou.
Také podle ředitele jedné z chráněných dílen Jana Kristka z chebské společnosti MARKETA – REMONE s.r.o. má chystaná novela zákona jednoznačně za cíl vyřadit z trhu menší zpracovatelská zařízení: „V ČR neexistuje objektivní ani nezávislý orgán, který by certifikaci prováděl. Její podmínky mohou být nastaveny tak, že budou pro drobné zpracovatele představovat neúměrnou finanční zátěž nebo jiná složitá omezení.“
I Kristek je přesvědčen, že současný zákon nabízí dostatek kontrolních mechanismů, takže při jejich uplatňování nemůže docházet k nekvalitnímu zpracování ani neekologickému nakládání s materiály. „Rozhodnutí o technických a jiných podmínkách spolupráce s menšími zařízeními by mělo být ponecháno na smluvních partnerech v rámci systémů zpětného odběru elektrozařízení, nikoli podmíněno získáním certifikace“ dodal Kristek.
Další firmy nesouhlasící s jejím zavedením poukazují i na problémy kapacit zpracování elektra, pokud by jej mohlo provádět jen pár společností s certifikátem. „Několik málo firem, co nebudou ani dobře rozmístěné po ČR, bude zahrnuto velkým množstvím elektra a stanou se z nich jen překladiště. Z nich se bude materiál dál distribuovat po ČR nebo do zahraničí. To znamená i více přepravy a produkci emisí. Největší finanční výnos získají oni, na ostatní zbyde jen malá marže, s níž tak tak přežijí, bez možnosti investovat a dál se rozvíjet,“ dodává Kecl.
Pokud by byla navrhovaná povinnost certifikace zakomponována do připravované novely zákona o odpadech, stalo by se tak též v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Stát by se de facto vzdal důležité pravomoci v jedné z oblastí celospolečenského významu ve prospěch soukromému subjektu – certifikační společnosti a subjektu definujícímu normy, bez možnosti mít ji pod kontrolou. Tento krok by pak vedl mj. k značnému omezení možnosti nakládat s majetkem, za nějž se i elektroodpad považuje. To by následně mělo vliv na pokles jeho ceny kvůli tomu, že na trhu bude malá nebo téměř žádná konkurence.
Proto ani v rámci celospolečenského prospěchu není žádoucí, aby docházelo k podobnému „ohýbaní“ legislativy, v tomto případě ve prospěch vybrané menšiny zpracovatelů vysloužilého elektra. „Věříme, že nakonec převládne racionální pohled na celou věc a prostřednictvím zákonné úpravy nebude zlikvidována zdravě fungující konkurence v našem oboru včetně chráněných dílen, “ dodal David Vandrovec.
