Dnes je 5. 10. 2022

Výchova dítěte může být náročný proces. Tři tipy, jak k ní přistupovat s ohledem na jeho vývojový potenciál

Autor: Redakce
Rubrika: Praktické tipy
Dub 21st, 2022
0 komentářů

Děti vnímají své rodiče jako vzor a neustále k nim vzhlížejí. Rodiče by jim proto měli poskytnout především jistotu, podporu a dostatek pozornosti. V dnešní uspěchané době, zatížené problémy posledních let, může být náročné hledat k výchově motivaci a inspiraci. Jak k ní tedy přistupovat, aby z dítěte vyrostla samostatná osobnost?

1) Propojte učení s pohybem

K utváření myšlení dochází u dítěte ihned po narození. Tomu výrazně napomáhá také pohyb. Jeho prostřednictvím získává člověk již jako malé miminko informace o světě, pohyb mu dává možnost objevovat okolí. „K duševnímu růstu je potřeba pohybu, protože díky němu jsou lidé schopni se vzdělávat. Proto, aby dítě mohlo rozvíjet svou mysl, musí mít okolo sebe předměty, které vidí, slyší a může s nimi manipulovat a zkoumat je,“ popisuje Lucie Tamášová, pořadatelka mezinárodních konferencí Růst společně, které se zaměřují právě na výchovu dětí s ohledem na jejich vývojový potenciál.

Od začátku života se děti učí a interagují s prostředím pomocí pohybu a smyslového vnímání. Co je zajímá, sledují očima, otáčí za tím hlavu. Později předměty berou do rukou i do pusy a objevují je. Učí se ovládat své tělo, přetáčí se na břicho, plazí se, sedí nebo chodí, hrají si s hračkami. Díky všem těmto aktivitám získávají schopnost ovládat nástroje a uspokojovat své potřeby.

Vzdělávání zaměřené na pohyb by proto mělo začít hned po narození dítěte. Nejdůležitější učebnou každého dítěte je totiž jeho domov. „Pokud rodiče nabízejí dítěti maximální svobodu pohybu a možnost získat jeho prostřednictvím nové zkušenosti, přímo tím napomáhají rozvoji jeho inteligence,“ vysvětluje Tamášová.

2) Vnímejte dítě jako rovnocenného komunikačního partnera

Klíčovým prvkem vztahu mezi rodičem a jeho potomkem je komunikace. Děti přitom komunikují mnohem více neverbálně než verbálně. Je proto důležité zvažovat i to, co rodiče sdělují řečí těla, nejen slovy. „Velká složka komunikace je také bezděčná. Spoustu toho vyjádříme ne prostřednictvím slov, ale činů. Všichni jsme zvyklí chování přisuzovat význam a záměr, když nám to vyhovuje, nebo ho naopak přehlížet, když nám to nevyhovuje. To platí dvojnásob pro vzájemný vztah rodiče a dítěte,“ říká zakladatelka mezinárodních Montessori konferencí.

Dětem je potřeba věnovat plnou pozornost. Při konverzaci s nimi například není vhodné být na mobilu. Podstatné je také uvědomit si, že komunikace nikdy není jednosměrná. Naopak, jedná se vždy o výměnu mezi dvěma nebo více stranami. V ideálním případě by mělo jít o rovnocennou a vyváženou interakci. „Pokud potřebujeme sdělit něco obzvlášť důležitého, je často nejlepší se napřed zastavit, naslouchat druhým a zjistit, co chtějí oni sdělit nám. Toto je zejména důležité, mluvíme-li s dětmi. Ty se od nás neustále učí, co je komunikace a jak se na ní podílet. Jinými slovy, nemůžeme od dětí očekávat, že nám budou naslouchat, pokud jim napřed vlastním příkladem neukážeme, jak se to dělá, podotýká Tamášová.

3) Vytvořte si fungující rutiny

Rutiny pomáhají dětem porozumět okolnímu světu. Díky nim mají v životě řád a učí se spoléhat samy na sebe. Pomáhají jim předvídat, co se stane dál, nezapomínat věci, vytvářet smysl pro pořádek nebo položit základy logiky a matematiky. „Rutiny mohou být založené na každodenní činnosti nebo situaci. Příkladem může být, že dítě před spaním vždy zhasne světlo. Pokud se mu jednou večer světlo nepodaří vypnout, rozruší se, protože se změnila jeho rutina,“ uvádí zakladatelka projektu Růst společně.

Vytvořit se dá například rutina před spaním, kdy rodiče dítě naučí všechny úkony, které se vykonávají každý den, než se uloží ke spánku. Podobně pak může vzniknout rutina před procházkou, obědem nebo třeba ranní hygienou. Jakmile si dítě vyvine rutinu, je potřeba ji zkusit dodržovat tak dlouho, dokud bude chtít. Pro děti do šesti let je totiž zásadní vytvořit si smysl pro pořádek.

Při vytváření nových rutin bývá nejtěžší jejich uvedení do praxe. Dětem většinou trvá několik týdnů až měsíců, než si zvyknou některé z nich dodržovat a než je začnou vykonávat samostatně. Čím méně se rutina po zavedení mění, tím rychleji ji děti pochopí a naučí se ji. „Cílem rutin je vytvořit pro dítě odrazový můstek k nezávislosti. Když už je na ni dítě zvyklé, tak ji pravděpodobně začne zahajovat samo,“ uzavírá odbornice.