Dnes je 3. 03. 2024

Tábor pro pěstounské dítě ano či ne?

Autor: Redakce
Rubrika: nejčtenější
Čvn 27th, 2023
0 komentářů
Brněnskou SOS dětskou vesničku navštíví badmintonové hvězdy. V hale Vodova se utkají o titul

Pobytový tábor, kdy je dítě přinejmenším týden bez rodinného zázemí, může být velmi stresující záležitost. Mnoho rodičů táborem řeší problém, co s dítětem o prázdninách, kdy oni volno nemají, ale děti ano. Tábor ale není vhodný pro všechny, zvlášť u přijatých dětí, a ještě u těch, které nejsou v pěstounské rodině dlouho a dobře „zabydlené“, je velmi na zvážení, jestli je na týden i více z domu posílat.

Většina táborů přijímá děti od šesti let, ale ne každé šestileté dítě je zralé na samostatný týden bez svého dospělého. Přijaté děti jsou ještě v problematičtějším psychickém stavu a je třeba mít to na paměti. Užitečné a ohleduplné vůči dítěti je, domlouvat tábor dostatečně dlouho dopředu, bavit se o tom, jaké to tam bude a dát mu tak možnost rozhodnout se, jestli na něj opravdu chce jet. „Podle mého soudu a zkušenosti, je dobré začít až ve školním věku a s příměstskými tábory,“ říká pěstounka Jana, maminka tří, dnes už velkých přijatých dětí. „Dítě tak má stále své domácí zázemí a přes den táborové zážitky. Naše děti první tři čtyři tábory měly jen příměstské,“ dodává ještě.

Představme si situaci, kdy dítě mladšího školního věku bylo odebrané z nefunkční rodiny, nějaký čas strávilo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo jiném ústavním zařízení v naději, že se situace v rodině zlepší a ono se do ní vrátí. Nezlepšila, nevrátilo. Došlo na pěstounskou péči. Nová rodina si ho odvezla a ono si v ní pomalu zvyká. Zároveň pořád myslí na svoji biologickou rodinu a ať už to v ní fungovalo jakkoliv, biologické rodiče si s velkou pravděpodobností idealizuje a stále si představuje případný návrat. Zároveň se učí mít rádo pěstouny. Střet loajality je na světě. No a do toho ještě přijde odjezd na tábor. Je to sice dočasný pobyt, ale příjezd do dalšího cizího prostředí mezi další cizí lidi, může znamenat velké trauma. Týden v takové situaci připadá dítěti jako nekonečná doba, a to jsou tábory často i delší.

Co na to psycholog? Tady je dobré připomenout něco o tzv. komplexním vývojovém traumatu, které vzniká opakováním traumatických zážitků u dítěte v průběhu jeho raného vývoje. Dítěti, které bylo přijato pěstouny, trvá velmi dlouho, než si vytvoří bezpečnou citovou vazbu s novou osobou. Do té doby se necítí v bezpečí. A tento pocit se samozřejmě ještě umocní, když se ocitne v cizím prostředí. Pak je jeho pozornost soustředěna na snahu ochránit se; a to samozřejmě není účelem táborového pobytu. Místo aby si užívalo prázdnin, může reagovat somatickými potížemi, různým „zlobením“, pocity viny i hanby, že pobyt nezvládá jako jiné děti. Může mít i podezření, že selhalo v nové rodině, a ta se ho chce „zbavit“. Záleží pak na poučenosti vedoucích, zda v jeho chování rozpoznají „volání o pomoc“ – jinak mohou reagovat necitlivě a odmítavě, což v dítěti jen posílí přesvědčení o své nedostačivosti. Takže s táborovým pobytem opatrně; pokud se pro něj pěstouni z nějakého důvodu rozhodnou, s dobrým úmyslem dítěti zprostředkovat táborové zážitky, tak spíše formou příměstských táborů, jak uvádí pěstounka výše. (PhDr. Alena Michalová, psycholožka SPR.)

„Naše dvě holčičky, v době, kdy byly v dětském domově, odjely povinně na tři týdny na tábor. Měly tehdy čtyři a osm let,“ říká pěstounka Jana a pokračuje: „Starší to celkem zvládla, ale mladší, když pak po dlouhé době viděla v televizi záběry z koncentračního tábora, si vzpomněla na svůj táborový zážitek a prohlásila, že to byl taky koncentrák a dobře si ho pamatuje.“

 

Další specifika přijatých dětí

Pokud už dítě na tábor opravdu odjíždí, je dobré ho vybavit oblíbenou hračkou, třeba malým plyšákem do spacáku, o kterém ani spolubydlící nemusí vědět. Doporučuje se také deník na záznamy, co se který den dělo. Nemusí být nutně jen psané, může to být třeba komiks nebo jen kresby. Jednak se tím předejde nudě a případnému stýskání v době odpoledního klidu a před spaním, a pak také bude hezké si nad deníkem povídat po návratu. Dostane-li se vám takový deník do ruky, rozhodně neupozorňujte na gramatické chyby, i kdyby jich tam bylo kdoví kolik. 😉

Většina dětí si stýská první dva tři dny, pak už mají kamarády, zapojí se lépe do táborových činností a stýskání obvykle zmizí, objevuje se třeba jen večer před usnutím. Přijaté děti mají často potíže se sociálními vazbami s vrstevníky, v soutěžních disciplínách nemusí být zrovna úspěšné, a to jim spokojenosti na táboře nepřidá.  Může se stát, že se stýskajícímu dítěti začnou ostatní posmívat. To už ale míří k šikaně a vedoucí tábora by měl rázně zakročit.

Pokud se podaří najít tábor tematicky zaměřený na oblast, kde se dítěti daří, je větší naděje, že se mu tam bude líbit. Když spolu jede víc dětí z jedné rodiny nebo kamarádi třeba ze školy nebo kroužku, je také hrozba stýskání menší. Nicméně ubezpečení, že pěstounská maminka a tatínek jsou pořád na svém místě v novém domově a čekají na jeho návrat, je určitě na místě.

„Naše děvčata jezdila, a nejmladší syn ještě jezdí, na tábory se Salesiánskou oratoří, kam chodí i do různých kroužků, takže problému, že by děcka přišla do cizího prostředí, kde nikoho neznají, jsme tím předešli,“ vysvětluje, jak vybírali tábory u nich doma pěstounka Jana. „Máme jen jedno přijaté dítě, a nenutili jsme ji na tábory jezdit,“ říká Renata, maminka dnes desetileté holčičky. „Poprvé byla na táboře s tanečním klubem, kam chodila celý školní rok a moc se tam těšila. Spíš se stýskalo mně,“ dodává ještě s úsměvem.

 

Jak podpořit dítě na táboře proti stesku?

Za našich dětských let chodila na tábory jen ´papírová pošta´ a mnoho táborových vedoucích na ní trvá i dnes. Dopis nemusí být dlouhý, menší děti spíš potěší vtipný obrázek a pár vět. Hlavně prosím pište čitelně! My, dospělí, už zvládneme vyluštit kdejaký „krasopis“, ale děti zpravidla tuto schopnost ještě nemají. Navíc jim čtení dopisů může ztížit dyslexie, různé oční vady apod. Je dobré použít třeba hůlkové písmo.

Co doporučí psycholog? Samozřejmě možností, kterými je žádoucí utvrzovat vzájemnou vazbu s fyzicky nepřítomným dítětem, je více, záleží, jak to v které rodině „mají“. Dopisy jsou asi nejlepší možnost, nikoli však, má-li dítě specifické potíže se čtením a „louskat“ dopisy, byť krásně čitelné, je pro ně spíše pořádná otrava (i když…ví, že na něho rodina myslí, ale možná by bylo lepší nakreslit obrázky, a třeba i do dopisu přidat třeba žvejku…). 😊 (PhDr. Alena Michalová, psycholožka SPR.)

Samozřejmě není dobré psát, že se vám také stýská, že se stýská domácímu mazlíčkovi apod. Spíš se doporučuje ubezpečovat dítě, že doma je všechno v pořádku, že ono na táboře jistě zažívá skvělé věci, jak se těšíte, až vám o nich bude vyprávět a co podniknete, až se vrátí.

 

Mobil na tábor nebo ne?

Některé tábory mobily přímo zakazují, jiné zákaz formulují taktněji, jako doporučení. Je samozřejmě dobré, vědět to předem. Pěstounské děti na rozdíl od těch, které jsou si svou rodinou jisté, potřebují během doby, kdy nejsou ve své náhradní rodině, vědět, že nová maminka nezmizela, že na ně pořád myslí, pokoj s jejich postelí a věcmi také je na svém místě a mají se kam vrátit. Papírové dopisy a pohlednice jsou fajn, většina táborových vedoucích jim dává přednost, nicméně mobil ve výlučném případě přijatého dítěte má svou opodstatněnou roli. Pro pocit bezpečí dítě potřebuje vědět, že když zavolá pěstounské mámě o pomoc, že se mu jí dostane.

Co na to psycholog? Vztahu jistě prospěje, když dítě získá zkušenost, že na jeho starosti blízká osoba reaguje. Samozřejmě, je na dospělém, aby vyhodnotil, co je pro dítě potřebné a co už je „přes čáru“. Ale myslím, že je lepší, raději vyslat signál, že dítě má v nás oporu, než nereagovat. (PhDr. Alena Michalová, psycholožka SPR.)

 

Dřívější odjezd z tábora?

Když už jsou reakce dítěte natolik srdceryvné, že to nemůžeme vydržet, je na místě konzultace s vedoucím. Pokud i ten potvrdí, že dítě je smutné, apatické, plačtivé a ničeho se nechce účastnit, bude na místě, vzít ho domů. Zkrátka ještě nebylo na takovou zkušenost zralé. A koneckonců pěstouny může jen potěšit, když se jim plakánek vrhne kolem krku a očekává od nich záchranu. To je přece dokladem dobře se utvářejícího vztahu. Jen je třeba se udržet a nepředhazovat stýskání a dřívější odjezd z tábora jako selhání.

 

A co ti starší, v náhradní rodině dobře zabydlení?

I na ty může přijít krušná chvíle, třeba kvůli nějakému neúspěchu v táborové hře nebo odmítnutí od nejkrásnější holky/kluka ze sousedního oddílu, případně vlivem biologické rodiny… důvodů může být vícero. Je otázka, jestli u větších dětí trénovat zpracování takové emoce vlastními silami a počkat s popovídáním až po návratu domů nebo jim umožnit zavolat pěstounům ještě ten den. Určitě je to lepší varianta, než se „svěřovat“ sociálním sítím. Upřímně řečeno, je skvělé, když s námi puberťáci chtějí svá trápení probírat.

Co na to psycholog? Foukat bebínka! Vychovávat k samostatnosti a psychické odolnosti, až je dítě bezpečně zakotvené, protože efektu výchovných intervencí docílíme jen u dítěte, s kterým „společně tancujeme“. Bez vzájemné lásky výchova prostě nefunguje. (PhDr. Alena Michalová, psycholožka SPR.)

 

Prázdniny by měly být pro děti obdobím skvělých zážitků, ale zároveň by neměly ztrácet své jistoty, mnohdy složitě nabyté nebo dokonce teprve hledané. Běžně se tvrdí, že dítě na nějaký smutek nebo táborový „neúspěch“ rychle zapomene při další hře, nicméně děti se složitými začátky svého života bývají i v tomto směru psychicky chatrnější. Věřme proto jejich pocitům, ale zároveň hlídejme, kdy dítě jen zkouší hranice. Nejvhodnější řešení situace je ve vašich rukou.