Reforma ústavní péče v ohrožení. Zůstane Česká republika i nadále pozadu?

Negativní vliv ústavní péče na děti do sedmi let věku je nesporný, již profesor Matejček upozorňoval na problematiku dětské deprivace a její vliv na rozvoj dítěte. V současné době je velmi aktuální a často diskutované téma poruchy attachementu. Ta může vzniknout při nedostatečné či nekvalitní citové vazbě na primárního pečovatele. Vzhledem k samotnému fungování ústavních zařízení nemůže dojít ke kvalitní citové vazbě: o dítě se nestará jediná stabilní osoba, personál se neustále mění a dítě nemá šanci k někomu přilnout.

Dětství v ústavní péči znamená následky na celý život

Následky toho, že si dítě nevytvoří v raném věku bezpečnou vazbu k pečující osobě, se prokazatelně projevují na dalším psychickém i fyzickém vývoji. Může dojít k opožděnému tělesnému či duševnímu vývoji i velmi závažnému opoždění ve vývoji řeči. Děti, které neměly možnost vytvořit si v dětství bezpečnou vazbu k jedné milující osobě, mají samy problém v osobním životě, v kontaktu s druhými lidmi, špatně navazují vztahy, což má přesah i do budoucna, tedy jak do výchovy jejich vlastních dětí, tak i do partnerského života. I zdánlivě krátký pobyt malého dítěte v ústavní péči tak může negativně ovlivnit celý jeho život.

Posílení preventivní péče o rodinu je nejvhodnějším a nejlevnějším řešením

Řešením, o které by současná vláda měla usilovat, je podpora biologických rodin. Dle našeho odhadu končí více než polovina dětí v ústavní péči z ekonomických důvodů. Podporou preventivních služeb pro rodiny s dětmi tak lze rodině pomoci tíživé podmínky řešit a zabránit tak odebrání dítěte. V případě, že biologičtí rodiče nejsou schopni poskytnout dítěti odpovídající péči, pak je spíše než umístit dítě do jakékoli instituce lepší hledat řešení zapojením širší rodiny, případně umístěním dítěte do rodiny pěstounské.

Umístění malého dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu vnímáme jako vhodnou alternativu v případě, že vlastní rodina není schopna se o dítě aktuálně postarat. Pěstoun dítěti poskytne odpovídající kontakt, pozornost a zázemí, které jsou pro další vývoj dítěte klíčové.

Podpora biologických rodin by navíc přinesla i výrazné úspory. Péče o dítě v biologické rodině totiž bude, i v případě investic do preventivních služeb, výrazně méně finančně nákladná než provoz ústavních zařízení. V případě, že je dítě nuceno opustit rodinu, je pak i pěstounská péče méně finančně zatěžující. Za zásadní proto považujeme též sjednocení agendy pod jedno ministerstvo, jenž bude mít o finančních tocích přehled a vyrovná dosavadní nepoměr v množství investovaných peněz do preventivní a ústavní péče.

Autorkou komentáře je Jindra Šalátová, ředitelka SOS dětských vesniček.