Pracovní úraz není jen pád z lešení. Na odškodné je podle zákona nárok i za úraz při home office či teambuildingu

Dělník, který uklouzne na lešení. Úředník, co omylem narazí hlavou do dveří. Představu pracovního úrazu mají většinou zaměstnanci jasnou. S novými trendy ve způsobu trávení pracovní doby ale nastupují i nová místa úrazů, za které mají lidé nárok na odškodnění. „Home office? Firemní stmelovací akce někde v horách? Schůzka za chůze v parku? I na ně zákon pamatuje,“ komentuje problematiku Martin Holoubek ze společnosti Activa.

Komentář odborníka:

„Jen v roce 2014 se v Česku podle Státního úřadu inspekce práce stalo 45 tisíc pracovních úrazů s následnou pracovní neschopností. 116 lidí při práci dokonce zemřelo. Lidé strávili na neschopence 2,4 miliony kalendářních dnů, což je téměř o šedesát tisíc dní více než v předloňském roce. Čísla mluví jasně. Ne všechny úrazy jsou ale z hlediska zákona pracovní. Dobrou zprávou pro zraněné ale je, že zákon tolik nerozlišuje, kde k nehodám dojde. Důležité pro posuzování toho, zda přijde odškodné, je, že se úraz stal při pracovní činnosti. Jsou tu ale výjimky.“

Karambol při home office či firemním výjezdu? Jde o pracovní úraz

„Popularita práce z domova roste. Pokud zaměstnavatel home office svému člověku povolil nebo dokonce nařídil, nese zodpovědnost i za úrazy, které se mu při práci doma přihodí. Byť by to bylo v obýváku. Obdobně jde přistupovat i k nehodě třeba na firemním teambuildingu. I když skupinová stmelující hra může mít jen pramálo společného s normální pracovní náplní zaměstnance, pokud se při ní přihodí zranění, pracovní úraz to vskutku je. V případě, že zaměstnanec požádá firmu o ergonomické pomůcky (židli či například speciální podložku pod nohy či myš), a ta ho odmítne, může nastat zdravotní komplikace. Pakliže zaměstnanec získá ze psaní na počítači zánět karpálního tunelu, může to uplatnit také jako pracovní úraz.

Pokud si ovšem v polední pauze zaměstnanec odskočí na meníčko do místní restaurace a během přestávky se mu něco přihodí, náhradu škody na zaměstnavateli nárokovat nemůže. V tomto případě by měli výhodu takzvaní „krabičkáři“. Lidé, kteří se například opaří při ohřívání doma vlastnoručně uvařeného pokrmu ve firemní kuchyňce nebo se tamtéž říznou, už pracovní úraz z pohledu zákona mají. Zranili se totiž v místě sídla zaměstnavatele, byť to nebylo přímo v souvislosti s jejich pracovní činností.

Pracovní není úraz, který se člověku přihodil na cestě do práce či z práce, a zapomenout na „reparace“ mohou i ti, co se zranili po cestě k lékaři, byť je k němu vyslal zaměstnavatel třeba na pravidelnou prohlídku. Pokud by je ale nešikovný lékař zranil přímo při vyšetření, už se o pracovní úraz jednat bude. Zaměstnavatel ovšem nenese odpovědnost za každý pracovní úraz. Zejména ne tehdy, když prokáže, že se jeho zaměstnanec zranil pod vlivem drog nebo alkoholu či porušil firemní předpisy nebo pokyny bezpečnosti práce.“

Proč by vše mělo zaměstnance zajímat?

„Podle zákoníku práce je zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, zaměstnavatel povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnost. Ta přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a plnou výší platu. Zraněný přitom může navíc požadovat i odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění, náklady spojené s léčením a věcné škody. Nový občanský zákoník přitom přinesl jednu změnu, taková náhrada už se nevypočítává pomocí bodů udělených lékařem. Soud může přiřknout s přihlédnutím k situaci libovolnou náhradu. Vždy je ale třeba pamatovat na jedno: pracovní úraz je nutné zaměstnavateli okamžitě nahlásit.“