Dnes je 26. 04. 2019

Pěstounů v České republice postupně přibývá. Počet dlouhodobých pěstounů je ale stále nedostatečný

Autor: Redakce
Rubrika: nejčtenější
Čvn 27th, 2017
0 komentářů

Množství pěstounů v tuzemsku narůstá. Dle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí se jejich počet zvýšil za posledních deset let více než dvojnásobně. Zhruba v polovině případů jsou přitom pěstouni s dítětem v příbuzenském vztahu. Více je i pěstounů na přechodnou dobu. I přes výrazný nárůst pěstounských rodin jich je ale v českém prostředí stále nedostatek. Chybí zejména dlouhodobí pěstouni ochotní přijmout děti s handicapem, poruchami chování nebo sourozenecké skupiny.

Počet pěstounských rodin se v České republice za posledních deset let konstantně zvyšuje. Dle údajů MPSV za minulý rok přibyly více než dva tisíce pěstounů. Cekem jich tak ministerstvo ke konci roku 2016 evidovalo 11 075. Více než polovinu z nich pak tvoří prarodiče dětí, právě ti dle odborníků často péči o nezaopatřené děti přebírají. „Pokud je možné svěření dítěte do péče prarodiče nebo jiného rodinného příslušníka, většinou to vítáme. Přechod k nové rodině není pro dítě tolik náročný a možnosti kontaktu s rodiči mohou být snazší. Také v SOS dětských vesničkách je 40 % pěstounských rodin v příbuzenském vztahu k dítěti,“ vysvětluje Jana Pěchová z SOS dětských vesniček. Odborníci navíc očekávají, že i v letošním roce počet pěstounů mírně vzroste. V loňském roce totiž MPSV eviduje přes tři sta nově podaných žádostí, dvojnásobný počet žádostí zůstával poté koncem roku 2016 dosud nevyřízený.

I přes stabilní nárůst počtu pěstounských rodin však jejich počet není dle odborníků dostačující. „Děti, které vyžadují okamžitou pomoc, se v téměř polovině případů daří po nápravě nevyhovujících podmínek navrátit do rodin. Pokud ale jejich návrat není možný, končí většina z nich v ústavní péči. Do pěstounské péče se dle našich zkušeností dostane méně než 10 % dětí,“ interpretuje Jana Pěchová zkušenosti z krizového zařízení SOS Sluníčko. Trend potvrzují i národní statistiky. Zatímco počet odebraných dětí přesáhl v loňském roce sedm a půl tisíce, do pěstounské péče bylo svěřeno pouze 1892 dětí.

Řešení nepřináší ani výrazný nárůst zájmu o profesionální pěstounství. Zatímco v roce 2014 bylo v tuzemsku 340 pěstounů na přechodnou dobu, v minulém roce jejich počet stoupl o téměř 80 %. Ministerstvo navíc v roce 2016 evidovalo na dvě stovky nově podaných žádostí a téměř čtyři sta nevyřízených. Skvělých výsledků dosahuje tento typ pěstounské péče především u malých dětí. Dle mapování pěstounské péče na přechodnou dobu, jež zajišťuje organizace Dobrá rodina, totiž dvě třetiny pěstounů přebírají do péče novorozence přímo z porodnice. Mezi nejčastější anamnézy původních rodin dítěte pak podle šetření patří špatná bytová či finanční situace, drogy, alkohol nebo nezvládání péče o více dětí. Z 250 dětí, které byly do statistiky zahrnuty, poté odešlo pouze jedno do ústavní péče. 57 % z nich bylo osvojeno, 15 % jich pak bylo přiděleno do stálé pěstounské péče a téměř 24 % dětí se díky pěstounské péči na přechodnou dobu mělo možnost navrátit k rodičům, prarodičům nebo širší rodině. Ostatní děti poté zamířily k jiným profesionálním pěstounům, do osvojení mimo republiku nebo jiných zařízení.

Největší problém tedy experti spatřují v nedostatku dlouhodobých pěstounů. „Význam profesionální pěstounské péče je nesporný. Tito pěstouni se ale často soustředí právě pouze na péči o novorozence a děti předškolního věku. Zásadní je tak nedostatek dlouhodobých pěstounů, kteří by byli ochotni přijmout starší děti s handicapem, poruchou chování nebo větší sourozenecké skupiny,“ vysvětluje Cyril Maliňák z SOS dětských vesniček. V ústavní péči tak podle něj často končí nejen mladší děti do sedmi let, ale především starší děti, o něž není kvůli problémovému chování nebo náročnější péči mezi pěstouny zájem.