Léčba rakoviny, která nezatíží organismus: Fungovat by mohly bílkoviny či tuky
Rakovinu považujeme za jedno z nejzákeřnějších lidských onemocnění, a proto je vítán každý pokrok ve vývoji její léčby. Cílem lékařské vědy je samozřejmě najít účinný lék, který si s nemocí dokáže poradit. V posledních letech však také sílí snaha vyvinout medikaci jak fungující, tak i co nejméně toxickou. Léky, jež ve válce proti nádorovým buňkám lékaři podávají, jsou totiž mnohdy nejen jedovaté pro nádor, ale též poškozují další životně důležité orgány. Nové iniciativy vědců tak staví protinádorovou léčbu třeba na vlastnostech bílkovin nebo tuků.
Na vzestupu je personalizovaný přístup a využití imunity
Každý nový pokrok v oblasti vývoje léčby rakoviny je vítaný. To platí po celém světě. Ovšem vzhledem k tomu, že spousta současně využívaných protinádorových přípravků má poměrně vysokou toxicitu, objevuje se v poslední době silnější snaha najít takový lék, který náš organismus zatíží co nejméně. V současnosti využívaná protinádorová léčba totiž může mnohdy zapříčinit různé akutní toxické a nežádoucí projevy, jakými jsou třeba anémie nebo poškození funkce jater. Za jednu z nejnáročnějších cest léčby rakoviny se považuje chemoterapie, jež sice poškozuje rakovinové buňky, ovšem zároveň při ní trpí i další orgány. Proto se vědci snaží hledat léčebné cesty, které budou méně chemické.
„Léčba zhoubných nádorů, které se označují pojmem rakovina, zaznamenala v posledních letech mimořádný pokrok. Za nádorové bujení je ve velké míře zodpovědná porucha na úrovni genů, což znamená, že se nejedná o jedno onemocnění (rakovina), ale o to, že každé onemocnění je unikátní a v budoucnosti se bude unikátně léčit, a to s co nejmenším zatížením pro organismus člověka. Od toho se odvíjí takzvaná precizní a personalizovaná onkologie, jež je na vzestupu. Znovuobrození zažívá rovněž imunoterapie využívající ke zničení zhoubných nádorů vlastní imunitní systém člověka,“ popisuje trend přednosta onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK v Praze Luboš Petruželka.
S rakovinou by mohly zatočit i prosté proteiny nebo lipidy
Vědci také přicházejí se zcela novými nápady, jak s rakovinou bojovat za minimálního využití drastické chemie. A to i v Česku. Jednou z inovativních myšlenek je využití fosfolipidů, což jsou takzvané hodné tuky. Sedmatřicetiletý Jakub Staszak-Jirkovský postavil na napodobení jejich fungování v lidském těle léčbu, kterou si nechal patentovat. „Fosfolipidy najdeme třeba ve vejcích, v sóji nebo rybím tuku a jedná se vlastně o zcela přirozeně se vyskytující látky, které tvoří nedílnou součást buněčné membrány živočišných i rostlinných buněk. Částečně laboratorně modifikované fosfolipidy dokážou podle našich výsledků fungovat jako molekuly schopné zpomalit množení rakovinových buněk, způsobit jejich usmrcení anebo podpořit reakci lidského imunitního systému v selektivním útoku na nádor,“ vysvětluje Staszak-Jirkovský, jenž založil pro svou iniciativu biotechnologický start-up Machavert Pharmaceuticals. Ten nyní pracuje ve svých amerických laboratořích v Coloradu na poslední fázi preklinickeho vývoje léku, než vstoupí do procesu klinickeho schvalování a testování na prvních pacientech. Léčivo, které staví na zcela netradičním využití tuků, předznamenává přelomovou léčbu, jež by měla být pro člověka v porovnání s jinými chemickými metodami prakticky netoxická.
Způsob, jak léčit rakovinu a nezatížit přitom organismus, hledají i brněnští vědci z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. Jejich objevem se stal protein apoferitin, jehož hlavní předností má být schopnost vázat léčivo v přirozeně vytvořené dutině. Tedy uzavřít v ní cytostatikum, aby nemohlo jinde v těle škodit. Jejich objev se však bohužel zatím neposunuje. „Projekt teď čeká na novou injekci, jak ve formě finančních zdrojů, tak těch lidských. Každopádně hledání cílené léčby, co nejúčinnější, a hlavně co nejbezpečnější, je rozhodně hlavní otázkou 21. století,“ říká profesor René Kizek.
V Česku spadá 60–70 % žádostí o klinické hodnocení léku právě do onkologie
Ne všechny iniciativy, které se v oblasti vývoje léčby rakoviny objeví, tedy dojdou do zdárného konce, nejčastěji z důvodu nedostatku financí. Tím hlavním důležitým bodem, přes nějž je nutné se dostat, je totiž klinické zhodnocení léku. Jedná se v podstatě o několikaletý výzkum v podobě systematického testování léku na pacientech, předtím, než je léčivo uvedeno na trh. Cílem tohoto postupu je prokázání kvality, účinnosti, a hlavně bezpečnosti použití. V České republice se ročně předloží kolem 380 žádostí o klinické zhodnocení za rok, největší podíl spadá právě do oblasti onkologie a hematoonkologie. „Hodnocení v onkologických či hematoonkologických indikacích tvoří 60 až 70 % všech předložených žádostí. Většina žádostí o klinické hodnocení je povolena či schválena, ročně je přibližně 8 % žádostí z celkového počtu staženo ze strany zadavatele, většinou pro nedostatečnou dokumentaci či nedostatečná data, či zamítnuto. Těchto 8 % je však z celkového počtu předložených žádostí, nejde pouze o klinická hodnocení v hematoonkologii či onkologii,“ uvádí Hana Pavlíčková ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv, který žádosti posuzuje.
Movember: muže neohrožuje jen rakovina prostaty, léčbu dalších nemocí lze podpořit bylinami
„Mezi největší trendy léčby v onkologii či hematoonkologii patří u nás v současnosti biologická léčba, vylepšená chemoterapie, v posledních letech rovněž cílená léčba. Ta je ušitá pacientům na míru, přesně se vyšetří mutační status pacienta a na tuto mutaci je léčba přímo zacílena. Zároveň se jedná o imunomodulační léčbu, při níž je vstupním materiálem pro výrobu léčivého přípravku nádorová tkáň pacienta. Takový přípravek by pak měl vést k posílení jeho imunitní odpovědi proti nádoru,“ dodává Pavlíčková.
