Ženy čelí chronickému multitaskingu i fenoménu sendvičové generace. Hrozí jim vyčerpání a úzkost, varuje terapeutka
Tlak na výkon, chronický multitasking i neviditelná mentální zátěž. Ženy v produktivním věku dnes často balancují mezi prací a péčí o děti, domácnost i stárnoucí rodiče. To není jen množství úkolů, ale časová a emoční zátěž, která se sčítá. „Když žena dlouhodobě přepíná mezi úkoly, rolemi a odpovědnostmi bez prostoru na regeneraci, zůstává nervový systém v permanentní pohotovosti. Pak hrozí vyčerpání i riziko úzkosti,“ vysvětluje terapeutka Mgr. Jiřina Maršálková.
Chronický multitasking i fenomén sendvičové generace
Specifické duševní zatížení žen v produktivním věku spočívá v souběhu několika náročných rolí. Pracovní, partnerské, rodičovské i sociální role se často vrství. Pokud žena dlouhodobě mezi těmito rolemi, úkoly a odpovědností přepíná bez skutečného prostoru pro regeneraci, může dojít k přetížení. „Nervový systém zůstává v permanentní pohotovostní reakci, která se může přetavit ve vyčerpání, podrážděnost, problémy se soustředěním nebo s usínáním. Zvyšuje se také riziko úzkosti a žena pak může obtížněji zvládat požadavky, které s sebou nese každodenní život,“ objasňuje terapeutka Mgr. Jiřina Maršálková z Mindwell.
Navíc se u části žen objevuje fenomén takzvané sendvičové generace, tedy nutnost péče současně o děti i stárnoucí rodiče či prarodiče. To představuje zvýšené nároky na jejich čas i psychické a fyzické kapacity, jak popisuje například analýza amerického Bureau of Labor Statistics z roku 2006[1].
Neviditelné přetížení si vybírá svou daň
S tím úzce souvisí také takzvané „neviditelné přetížení“. Už jste o něm slyšeli? Jedná se spíše o populárně-sociologické označení jevu, který se v odborné literatuře objevuje pod pojmem mentální zátěž (mental load) nebo neviditelná práce (invisible labor). „Jde o to, že žena nenese jen viditelné úkoly, ale i nepřetržité plánování, organizaci, předvídání i emoční zátěž spojenou s myšlenkami, aby vše dobře dopadlo, aby se někomu nestalo něco zlého a podobně,“ vysvětluje terapeutka Jiřina Maršálková. Tématu neviditelného přetížení se věnuje také řada studií. Tato[2] z roku 2023 představuje některé běžné úkoly, které ženy nosí v hlavě: označit dítěti svačinový box, naplánovat vánoční pochůzky, vymyslet, co nakoupit na večeři, vyřídit emaily do školy a tak dále. A přestože ženy někomu dílčí úkoly předají, obvykle musejí zkontrolovat, že vše proběhlo úspěšně a úkol si odškrtnout jako splněný. Prakticky se jedná o projektový management.
Praktické úkoly a jejich zvládání nemusí nutně představovat jen zátěž. Někdy mohou být pro ženu zdrojem pocitu smysluplnosti a důležitosti, pokud je používá s respektem ke svým fyzickým a duševním možnostem. Pokud však jde o emoční zátěž, ta může vést k vyčerpání, úzkosti nebo zhoršení rodinných vztahů. Proto je důležité rozdělovat role a zodpovědnost mezi partnery i další členy rodiny.
Ženy si nerady říkají o pomoc
Specifikum řady žen spočívá také v tom, že si nechtějí říci o pomoc. Mají jednoduše pocit, že by vše měly zvládnout. „Můžeme být přesvědčeni o tom, že nás lidé budou mít rádi, pouze když všechno zvládneme, nebudeme si stěžovat a budeme vždy v dobré náladě. Vytvoříme si pravidlo, že musíme vše zvládat samy. Pak říci si o pomoc můžeme vnímat jako selhání,“ upozorňuje terapeutka s tím, že v dnešní době je vše ještě umocněno sociálními sítěmi, které nabízejí idealizované snímky rádoby dokonalého života, práce a rodiny.
Ženy trpí úzkostí a depresí častěji, než muži
Další rovinu problému představuje fakt, že ženy statisticky trpí úzkostí nebo depresí častěji než muži[3]. Rozdíl mezi muži a ženami ve výskytu v úzkostí a depresí je výsledkem souhry biologických, psychologických a sociálních faktorů a nemáme jednoznačné vysvětlení. Vliv mohou mít podle odborníků hormonální změny, ale také někdy vyšší citlivost žen k emocionálním prožitkům, opakované vracení se k negativním automatickým myšlenkám („Neměla jsem mu to říkat.”), stejně jako zmiňovaná kombinace pracovních a rodinných rolí a očekávání, že vše budou zvládat. Na druhou stranu větší ochota zabývat se svým prožíváním může pomoci včas odhalit začínající obtíže. Jak tedy psychiku v této náročné situaci posilovat?
Podle terapeutky pomůže pravidelný pohyb, kvalitní spánek a dobrá strava, stejně jako vědomá práce s myšlenkami a budování laskavosti k sobě i lidem kolem sebe. Zároveň uleví i delegace úkolů, rozdělení povinností nebo zdravé nastavení hranic. Zkuste se někdy během dne zastavit a uvědomit si, jak se máte. Jak se má vaše tělo? Co teď potřebuje?
Na terapii není potřeba čekat, až bude zle. Včasné řešení zabrání zhoršení stavu
Každý dlouhodobý pocit přetížení, ztráty radosti nebo vytrvalé napětí zasluhuje pozornost, jelikož včasné řešení problémů obvykle zabrání zhoršení stavu. „Psychická nepohoda žen není osobním selháním, ale často výsledkem dlouhodobého přetížení a nedostatku regenerace. Podpora duševního zdraví, ať už preventivní nebo terapeutická, může významně snížit riziko vyhoření, úzkosti a deprese,“ říká terapeutka.
Podle odborníků dnes existují i takové formy podpory, které se dokážou přizpůsobit časovým i kapacitním možnostem žen v náročném životním období. Digitální terapeutické programy umožňují pracovat na psychické rovnováze z pohodlí a soukromí domova, bez nutnosti dojíždění či čekání na volný termín. Žena si může tempo i rozsah práce zvolit sama, jednotlivé části programu rozdělit do menších kroků a postupně je začleňovat do běžného dne podle svých aktuálních možností.
Navíc může být při indikaci praktickým lékařem či psychiatrem terapeutický program hrazen ze zdravotního pojištění, a nezatěžuje tak rozpočet domácnosti.Právě možnost pracovat systematicky, ale flexibilně, může představovat důležitou oporu v situaci dlouhodobého přetížení. I krátký, pravidelný čas věnovaný péči o vlastní psychiku může postupně přispět ke snížení napětí, většímu pocitu kontroly a celkové stabilizaci. Podpora duševního zdraví tak může být dostupná způsobem, který respektuje realitu každodenního života žen.
[1] https://www.bls.gov/opub/mlr/2006/09/art1full.pdf
[2] https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10228438/?utm
[3] Podle OECD Country Health Profile: Czechia 2023 ženy reportovaly vyšší výskyt depresivní poruchy (5,3 %) než muži (3,3 %) v evropském průměru.
