Na tváři úsměv, v duši trýzeň. Nebezpečím usměvavé deprese je přetvářka, může vést až k sebevraždě, říká psychoterapeutka
Působí mile, pracuje naplno, vesele konverzuje. Přesto uvnitř prožívá každodenní pocit vyčerpání, prázdnoty a ztráty smyslu. Tak vypadá takzvaná usměvavá deprese – stav, kdy člověk své potíže pečlivě skrývá za veselou maskou. Jeho okolí tak často problémy nezaznamená, a než přijde potřebná pomoc, může být pozdě. „Úsměv může být způsob obrany, za kterým se skrývá utrpení. Člověk má pocit, že jeho trápení nikdy neskončí. Beznaděj pak může vést k myšlenkám na smrt jako vysvobození,“ upozorňuje psychoterapeutka Mgr. Jiřina Maršálková. V komentáři vysvětluje, jak smiling depression rozpoznat, proč je tak zrádná a jak může pomoci online terapie.
Komentář psychoterapeutky Mgr. Jiřiny Maršálkové
Na povrchu úsměv, uvnitř prázdnota
Usměvavá deprese – neboli také smiling depression – není oficiální diagnózou. Obecně ji řadíme do spektra depresivních poruch. Odborníci ji však jako fenomén znají. Objevuje se už v literatuře ze 70. let, kdy R. D. Chessick poprvé použil tento termín v kazuistice publikované v Archives of General Psychiatry. Jedná se o stav, kdy člověk trpí obvyklými příznaky deprese, tedy pociťuje ztrátu energie, vyčerpání, beznaděj či pocit prázdnoty, avšak navenek působí vyrovnaně, vesele. Své potíže tedy maskuje.
Blízcí si mohou povšimnout drobných změn, které však na první pohled nevypadají závažně. Jde například o častější únavu, podrážděnost, ztrátu zájmu o aktivity, které člověka dříve těšily, případně nenápadné uzavírání do sebe. Někdy to mohou doprovázet i opakované poznámky typu: „Já jsem tak vyčerpaný,“ případně „Nic mě nebaví,“ přestože se dotyčný stále snaží usmívat. Smiling depression ukazuje, jak zrádné je posuzovat lidi jen podle toho, jak působí navenek. Úsměv totiž může být způsobem obrany, za kterou se skrývá hluboké utrpení.
Výkon, perfekcionismus, tlak zvenčí i uvnitř
Ačkoliv neexistuje jednoznačný profil člověka, který by byl ke smiling depression náchylnější, častěji se vyskytuje u lidí, kteří na sebe kladou vysoké nároky. Můžeme ji vidět u výkonově orientovaných lidí, perfekcionistů, manažerů, osob v pomáhajících profesích nebo také těch, kteří jsou zvyklí držet své emoce i vše ostatní pod kontrolou. Ohroženou skupinou však mohou být také mladí dospělí, kteří čelí tlaku „vypadat dobře“, a to nejen v reálném životě, ale také na sociálních sítích. Svou roli může hrát i genetická dispozice. Neméně důležité je rovněž osobnostní nastavení a sociální prostředí.
Rizikem usměvavé deprese je skrývání
Tím, že člověk trpící smiling depression své obtíže úspěšně skrývá, narůstá riziko, že jeho deprese zůstane dlouho nerozpoznaná a neléčená. Přitom největším rizikem u lidí trpících depresivní poruchou je, že s narůstající dobou, kdy potížemi trpí, mohou nabýt přesvědčení, že jejich utrpení nikdy neskončí. Že není naděje na zlepšení. Tato beznaděj pak může vést až k myšlenkám na smrt jako vysvobození. Ostatně, okolo 2,2 % pacientů trpících nějakou duševní poruchou skutečně sebevraždu spáchá.[1] V Česku to v roce 2023 představovalo 1253 dokončených sebevražd.[2]
Ačkoliv nemáme přesnou evidenci příčin dle psychiatrických diagnóz, odhaduje se, že zhruba třetina až polovina těchto sebevražd souvisí s afektivní poruchou, nejčastěji depresí. Člověk trpící smiling depression se tedy může ocitnout v hlubokém zoufalství, aniž by dostal pomoc, jednoduše proto, že jeho okolí nemá šanci včas reagovat. Některé výzkumy ukazují, že právě skrývání psychických potíží souvisí se zvýšením rizikem sebevražedných myšlenek i u mladých dospělých. Proto bychom měli být k sobě i druhým všímavější, vnímat drobných změn v chování a nebát se otevřeně o psychickém zdraví mluvit.
Deprese je léčitelná, pomoc je potřeba vyhledat včas
První a nejdůležitější krok je uvědomit si, co prožívám. Jak na tom jsem. Že to, co se mi děje, není moje chyba, a nemusím být na to sám. Mohu se svěřit blízkému, ideálně také kontaktuji praktického lékaře, psychiatra nebo psychoterapeuta. Pokud je těžké o věcech mluvit tváří v tvář, může být velmi dobrou vstupní možností anonymní online screening. Ten může lidem pomoci identifikovat, že se už nejedná o obyčejnou únavu. Na webových stránkách terapeutických programů Mindwell mohou lidé najít screeningový dotazník SAM, který mimo jiné zvládne velmi dobře zachytit příznaky deprese.
Vhodným dalším krokem pak může být absolvování online terapie. Studie totiž potvrzují, že digitální intervence pomáhají účinně nastartovat léčbu a překlenout období čekání na osobní péči. Takovým programem je v Česku například Mindwell, který je založen na principech kognitivně-behaviorální terapie. Významnou roli tyto nástroje hrají také v oblasti stigmatizace duševního zdraví. Ačkoliv český výzkum ukazuje, že tabu ohledně duševních poruch postupně klesá a situace se lepší, stigma stále sehrává svou roli a obavy z odsouzení okolím stále odrazují řadu lidí v odhodlání říci si o pomoc.[3] Digitální terapie pomáhá snižovat bariéry a vyhledání odborné pomoci je diskrétnější, bez nutnosti docházet osobně do ambulance. Naprosto zásadní je však neodkládat vyhledání jakékoliv pomoci. Deprese je léčitelná.
[1] https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/11097952/, https://psychiatryonline.org/doi/pdf/10.1176/appi.ajp.157.12.1925?utm
[2] https://www.nudz.cz/media-pr/tiskove-zpravy/sebevrazednost-v-cr-je-nad-prumerem-eu-pripadu-je-ve-skutecnosti-zrejme-vice-svetovy-den-prevence-sebevrazd-pomuze-s-osvetou?utm
[3] (Winkler, P., Formánek, T., Mladá, K., & Evans-Lacko, S. (2021). Development of public stigma toward people with mental health problems in Czechia 2013–2019. European Psychiatry, 64(1), e52.
doi:10.1192/j.eurpsy.2021.2226).
