Češi kupují méně bot než před rokem 1989
Úroveň obouvání Čechů za posledních 20 let prošla řadou změn, průměrný počet nakoupených bot se ale téměř nezměnil. Zatímco v roce 1990 průměrný Čech nakoupil za rok zhruba 4 páry obuvi, dnes se průměrný občan spokojí jen s 3 a půl párem. Podle prodejců se však změnil přístup Čechů k obouvání. Stále více se rozevírají sociodemografické nůžky mezi skupinou, která volí ty nejlevnější boty, a lidmi, kteří si naopak rádi připlatí za kvalitní obuv.
V roce 1990 obchody nabízely převážně české výrobky z kůže, vlivem otevření trhů a přílivu zboží z Asie však české boty ustoupily do ústraní. Podle údajů České obuvnické a kožedělné asociace (ČOKA) představuje v současné době nabídka tuzemské obuvi na českém trhu pouze malý podíl, zatímco asijská produkce tvoří kolem 85 %. Zhruba 10 % obuvi se do ČR dováží z Německa či Itálie. „Příliv asijské obuvi je sice obrovský, prodeje kvalitních kožených bot dovážených z Německa se od počátku devadesátých let ztrojnásobily,“ dodává Iva Macháčková, výhradní distributorka značky Tamaris pro Českou republiku.
V polovině 90. let velký podíl Čechů upřednostňoval nízkou cenu a nekvalitní asijskou obuv. K začátku nového milénia se rozrostla skupina zákazníků, kteří byli ochotni si připlatit. „Prvotní motivací zákazníků akceptovat vyšší cenu byl design a vysoká módnost obuvi. Časem se zákazníci začali zajímat i o kvalitu materiálu a jeho funkční vlastnosti,“ dodává Macháčková. Vzestup zájmu zákazníků o funkce jako je vodoodpudivost, oděruvzdornost či ortopedická nezávadnost potvrzují i zkušenosti od českého výrobce značky Prestige. „Dotazy zákazníků na materiál a jeho vlastnosti jsou stále častější. Větší pozornost kvalitnímu obouvání věnují hlavně matky při výběru bot pro své děti,“ upozorňuje Jolana Němcová, obchodní ředitelka společnosti Moleda, jež vyrábí obuv značky Prestige.
Velkou skupinu zákazníků tvoří také ti spotřebitelé, pro které je při nákupu hlavním argumentem nejnižší cena obuvi. Podle ČOKA tato skupina zákazníků nehledí ani na účelovost ani na životnost bot. Proto nakupuje hlavně na tržištích nebo v levných obuvnických řetězcích, kde jsou dostupné boty převážně ze syntetických materiálů. Životnost nekvalitních bot ze syntetiky je však nízká. Než se jejich majitelé odhodlají k dalšímu nákupu, nosí je většinou až do stádia úplného rozpadu.
Velkou změnu zažili Češi ve způsobu nakupování obuvi. Zatímco po sametové revoluci Čechům pomáhali s nákupem výhradně vyučení maloobchodníci, dnes je fundovaná rada obchodníka cenným artiklem. Podle ČOKA je totiž až 35 % prodeje obuvi v ČR realizováno na tržištích a v mobilních stáncích, kde zákazník mnohdy nedostane ani účtenku. Třetina prodeje bot se odehrává v maloobchodech, ty ale postupně mizí na úkor prodejen v obchodních centrech. Právě ve zmíněných obchodních centrech vznikají také speciální obchody, které uplatňují moderní metody tzv. vizuálního prodeje (visual merchandising). U těchto prodejen je obuv vystavována a prezentována podle předem vyzkoušených pravidel, která například určují druh nasvícení nebo umístění různých druhů bot v obchodě. Podle Ivy Macháčkové prodej podle tohoto systému zvyšuje obchodníkům obrat o desítky procent, zákazníkům naopak dodává pocit luxusu a kvality.
Hitem posledních let je také nákup obuvi po internetu a její dodání přes zásilkové služby. Tento způsob nákupu volí především časově vytížení vyznavači značkové obuvi. „Vzhledem k vyšší ceně tito zákazníci většinou poprvé nakoupí obuv oblíbené značky v obchodě tak, aby jim seděla. Jakmile si ověří správnou velikost, další nákupy poté již realizují přes internet,“ konstatujeJolana Němcová z firmy Moleda.
