Výhřez ploténky může za bolest zad jen v pěti procentech případů. Nález na snímku ještě neznamená nutnost operace

Výhřez ploténky nebo jiné strukturální změny na páteři ještě automaticky neznamenají, že
pacient potřebuje operaci. Podle Národního zdravotnického informačního portálu (NZIP) je
výhřez meziobratlové ploténky příčinou pouze přibližně 1 až 5 % případů bolesti dolní části
zad. Pokud navíc nejsou přítomné závažné akutní příznaky, zhruba u 90 % pacientů s akutní
bolestí dolní části zad obtíže přibližně do šesti týdnů odezní. O případné operaci proto
nerozhoduje samotný snímek, ale především charakter a závažnost potíží. Opakovanou operaci
vyhřezlé bederní ploténky musí podle studií podstoupit 8 a půl procenta pacientů.
Bolesti dolní části zad jsou v populaci velmi časté, samotný výhřez ploténky je však podle NZIP způsobuje maximálně v 5 % případů. „Ani silná bolest zad tak automaticky neznamená poškozenou ploténku, kterou je třeba chirurgicky řešit. A platí to i obráceně. Změny na meziobratlových ploténkách mohou být na zobrazovacím vyšetření dobře patrné, přesto člověku nemusí způsobovat žádné nebo jen malé obtíže,“ říká Pavol Kostka, vedoucí lékař Kliniky impedanční terapie.
U nekomplikované akutní bolesti zad se obvykle nepřechází rovnou k invazivnímu řešení. Pokud nejsou
přítomné závažné příznaky, například ochrnutí či jiné významné neurologické poruchy, přibližně 90 %
pacientů s akutní bolestí dolní části zad zaznamená ústup obtíží zhruba do šesti týdnů. Tento údaj se netýká pouze pacientů s potvrzeným výhřezem ploténky, ale akutní bolesti dolní části zad obecně. U samotného výhřezu pak další postup závisí na tom, zda a jak výrazně poškozená ploténka skutečně dráždí nervové struktury a odpovídá pacientovým obtížím.
„Magnetická rezonance ukáže, jak páteř vypadá, sama ale neříká, nakolik zobrazená změna vysvětluje
konkrétní bolest nebo omezení pacienta. Strukturální změny nejsou automaticky měřítkem subjektivních
obtíží. Při rozhodování je potřeba hodnotit celý jeho zdravotní stav, rozsah a stupně postižení i dosavadní
vývoj léčby,“ vysvětluje Kostka. Výrazný nález nemusí znamenat stejně výrazné obtíže. Operaci páteře není možné odkládat za všech okolností. V medicíně se rozlišují absolutní a relativní indikace k chirurgickému výkonu. Při absolutní indikaci může být operace nezbytná k zabránění závažného nebo
nevratného poškození zdraví a konzervativní léčba ji nemůže nahradit. Typickým příkladem může být výhřez bederní ploténky spojený s tzv. syndromem kaudy, při kterém se objevují závažné neurologické příznaky včetně poruch funkce močového měchýře či svěračů. Rychlý chirurgický zásah může být nutný také při závažném postižení krční páteře s rozvojem onemocnění míchy a poruchami motoriky.
„Jiná situace nastává u takzvané relativní indikace. Chirurgický zákrok může být vhodnou možností,
ošetřující lékař ale musí u konkrétního pacienta zvážit jejich přínosy a rizika. Klíčový je jeho celkový stav,
věk, přidružená onemocnění, charakter obtíží i to, jakou léčbu již absolvoval. Součástí takového postupu
může být vhodná medikace, rehabilitační léčba i kontrolní diagnostika která jednoznačně popisuje dynamiku změn u pacienta a přínos aplikované terapie,“ popisuje Kostka.
Svou roli při rozhodování o chirurgickém zákroku hraje nesoulad mezi tím, co je vidět na snímku, a tím, jak se pacient skutečně cítí. Výrazná strukturální změna totiž nemusí automaticky znamenat výraznou bolest a naopak. „Zúžit rozhodování na jeden aktuální snímek z vyšetření nestačí. Radikální terapii by za
předpokladu, že nejde o stav vyžadující okamžitý zákrok, mělo předcházet využití dostupných
konzervativních možností. To vše s přihlédnutím k závažnosti postižení pacienta je a k jeho celkovému
fungování v běžném životě,“ říká lékař.
Po operaci péče nekončí, rehabilitace je podceňovaná. Samostatnou skupinou jsou lidé, kteří již operaci páteře absolvovali, ale jejich obtíže se později vrátily. „Data Kliniky impedanční terapie ukazují, že neúspěšnou chirurgickou intervenci má za sebou přibližně pět až sedm procent pacientů s degenerativním onemocněním páteře. Přesto z nich nelze vyvozovat, že byl invazivní zákrok zbytečný, protože většinou neznáme výchozí stav pacienta,“ uvádí Kostka. Že návrat obtíží a další zákrok nejsou okrajovým tématem, ukazují i mezinárodní data. Metaanalýza 25 studií zahrnujícíchvíce než milion pacientů stanovila souhrnnou míru reoperací po chirurgické léčbě výhřezu bederní ploténky na 8,5 %.
Právě proto je důležitá také péče po operaci. U pacientů, kteří na kliniku po zákroku přicházejí, se podle
Kostky opakovaně objevuje nedostatečně nastavená následná rehabilitace. „U části pacientů vidíme jako
společný jmenovatel nedostatečně realizovaný krátkodobý a/nebo dlouhodobý rehabilitační plán.
Chirurgický výkon řeší konkrétní strukturální problém, tím ale péče o pacienta nekončí,“ upozorňuje s tím,
že opakované operace jsou podle něj samostatným medicínským problémem. Důvod dalšího zákroku přitom nemusí být jediný – může souviset s vývojem samotného onemocnění, pooperačním režimem, rehabilitací, diagnostikou nebo předchozím terapeutickým postupem.
Další chirurgická intervence zároveň znamená pro pacienta zdravotní zátěž a může komplikovat návrat do běžného pracovního i osobního života. K přesnějšímu rozhodování o operaci by podle Kostky mohlo přispět lepší propojení informací od jednotlivých odborníků a jednotnější posuzování pacientů s bolestmi zad podle společně nastavených kritérií. Vedle aktuálního stavu pacienta je klíčová například jeho předchozí rehabilitace, dlouhodobý vývoj obtíží a výsledky kontrolní diagnostiky. „Pomohlo by širší a přehlednější nastavení doporučených postupů, které nevychází pouze z aktuálního stavu, ale pracuje také s historií pacienta, průběhem rehabilitace a kontrolními vyšetřeními. Do jejich nastavení pak v ideálním případě vstupují odborníci z neurologie, neurochirurgie, ortopedie, traumatologie i rehabilitační medicíny a samozřejmě dostupná klinická data,“ popisuje Kostka.

O Klinice impedanční terapie
Klinika impedanční terapie je zdravotnické zařízení, které působí ve specializačních oborech neurologie
a fyzioterapie. V medicínské praxi se dominantně věnuje bolestivým stavům zad, léčbě únavového
syndromu, regeneraci organismu po zátěži nebo rekonvalescenci po sportovních úrazech. Jako hlavní
zobrazovací metody v diagnostice klinika využívá vyšetření MR/CT, EMG a krevní testy. Parametrizací
pacienta poskytuje jednoznačné zařazení do rehabilitačního plánu s přesně definovanou délkou léčby.
Dlouhodobé výsledky léčebných metod jsou příslibem, že aplikace impedanční terapie pomůže širokému
spektru pacientů nejen s bolestí zad. Klinika impedanční terapie v současnosti pracuje na co nejsnadnějším rozšíření svých zdravotních služeb a metod, včetně akreditace terapie suchou jehlou na Ministerstvu zdravotnictví České republiky pro fyzioterapeuty i ostatní lékařské obory.

Obrázek u článku je ilustrační.

Kontakty
Tomáš Chramosta
PR Manager
mobil: +420 702 046 458
e-mail: chramosta@lesensky.cz