Dnes je 20. 04. 2024

V Česku letos roste obliba chůze naboso, speciální stezky zkvalitňují vnímání pohybu

Autor: Redakce
Rubrika: Cestování
Lis 27th, 2014
0 komentářů

Značnou popularitu v současnosti v Česku zažívají unikátní přírodní stezky, které jsou určeny pro chůzi bez bot. Součástí těchto stezek jsou různé druhy materiálů, na kterých se návštěvníci procházejí bosí a dotykem chodidla si lépe uvědomují povrch terénu. Odborníci chůzi naboso podporují a vyzdvihují především zlepšení vnímání pohybu těla a posílení organismu. Zároveň však upozorňují na možná rizika poranění a plísně nohou. Pro prevenci těchto problémů je důležitý výběr pohodlné obuvi, která zároveň poskytne vlastnosti podobné bosé chůzi. Chůzi naboso lze praktikovat po předchozím tréninku i v zimě, a otužovat tak lidský organismus.

Stezky pro bosou chůzi jsou tvořeny rozličnými druhy štěrku, kamením, pískem, pilinami nebo i šiškami. Ve velkém množství případů se jedná o stezky vytvořené dobrovolníky za pomoci finančních grantů a dotací. Jednou z takových je i brněnská stezka, která se návštěvníkům otevřela v červenci tohoto roku. „Volně přístupná stezka je pravidelně využívána mateřskými školami, kurzy spřátelených organizací, ale hlavně individuálními návštěvníky, a to zejména rodinami s dětmi,“ informuje Pavel Pichler ze sdružení Bez bot, které stojí za zřízením brněnské stezky. V příštím roce je naplánována oprava stávající stezky a příprava vzdělávacích programů pro širokou veřejnost.

Do roku 2016 by měly na území České republiky vzniknout další tři stezky, které se stanou součástí léčebných terapií. „Zdravotní stezka vznikne například v areálu speleoterapeutického sanatoria v Jeseníkách, které se zaměřuje na dětská respirační onemocnění,“ upozorňuje David Mrhač ze sdružení Bosá turistika. Stezky pro bosé nohy však nemusejí být pouze atrakcemi pro veřejnost. „Registrujeme vznikající takzvané chodníčky pro bosé nohy na zahradách soukromých osob. Při vhodné kombinaci povrchů a obrubníků mohou být tyto plochy zároveň vhodným estetickým prvkem zahradní architektury,“ dodává Mrhač.

Chůze je přirozený pohyb, vede k zapojení svalů trupu i horních končetin. „Chůze bosou nohou umožní vedle správného odvíjení nohy také zapojení velkého množství kožních receptorů plosky nohy. Rovněž svalové a šlachové receptory přinesou do mozku více informací o povrchu, po kterém člověk jde, o stavu vazů, kloubů a svalů. Kvalitnější je tím i celkové vnímání pohybu,“ uvádí Doc. MUDr. Richard Chaloupka, CSc.Ortopedické kliniky Fakultní nemocnice v Brně. Odborníci doporučují praktikovat chůzi bez bot třikrát týdně po dobu pěti minut. Nejvhodnější je začít v létě a postupně se propracovat k bosé chůzi v chladnějším počasí a nakonec trénovat i v zimě. Pokud si na takové cvičení člověk zvykne, posílí tím i svůj organismus. „Zlepší se nám chůze, stav svalstva, kloubů, celého pohybového aparátu. Zlepší se cítivost, vnímání pohybu jako zpětná vazba, která doprovází všechny naše pohybové aktivity,“ dodává Chaloupka.

Stezky bosou nohou lze považovat za turistickou zajímavost s přínosem v podobě relaxace, zábavy a zlepšení zdravotního stavu. Přestože odborníci chůzi bez bot podporují, zároveň upozorňují na možné problémy. „Chůze naboso s sebou nese i určitá zdravotní rizika. Plosky nohou si můžeme snadno poranit ostrými předměty. Při bosé chůzi hrozí také riziko infekce z nečistot a různé plísně,“ upozorňuje Chaloupka z Ortopedické kliniky. Obuv kromě prevence poranění tlumí též nárazy při chůzi a v neposlední řadě chrání i před mrazem. Kompromisem mezi chůzí naboso a v obutí je kvalitní pohodlná obuv, která poskytuje obdobný komfort bosé chůze. „Zdravotní přínosy poskytují například jemné masážní výstupky ve stélce obuvi, které zlepšují prokrvení chodidel. Důležitá je i hmotnost obuvi. Vhodné jsou v tomto případě boty z lehkých materiálů, které nejsou na noze téměř cítit,“ radí Tomáš Jurák ze společnosti Coqui, která se zabývá výrobou obuvi. „Pro zdravou chůzi je nesmírně důležitá také správná velikost obuvi. Při výběru je důležitý především dostatečný prostor ve špičce boty. Pokud nemáme ve špičce místo přibližně na šířku jednoho palce, budou nás brnět prsty již po krátkém chození,“ dodává Jurák.