Geneticky modifikované plodiny se v ČR téměř nepěstují. Kvůli předsudkům, složité administrativě i legislativě
Až 10 % světových zemědělských ploch zabírají dle Ministerstva životního prostředí ČR geneticky modifikované plodiny (GMO). Většina z nich se nachází v Americe, naopak v Evropě je zájem o tyto potraviny malý. V České republice dokonce meziročně klesla osevní plocha geneticky modifikovaných plodin o 92 %. Na vině je strach odběratelů, ale i nadměrná administrativa a dodržování přísných nařízení Evropské unie.
Modifikovaná kukuřice se využívá jako krmivo, v ČR ji pěstuje 1 zemědělec
Geneticky modifikované plodiny se v České republice nesmí využívat pro potravinářské účely. Na pultech supermarketů či trhovců se tedy neobjevují. Využívají se ale jako krmivo pro hospodářská zvířata, z menší části také jako surovina pro výrobu bioethanolu nebo bioplynu. Jedinou geneticky modifikovanou plodinou, která se může na území EU pěstovat pro komerční účely, je kukuřice. V České republice zažívalo její pěstitelství největší boom v roce 2008 – pěstovalo ji celkem 121 zemědělců na ploše 8,3 tisíc hektarů. Od té doby však zájem o geneticky modifikovanou kukuřici rapidně klesl. Zatímco loni ji pěstovalo 11 pěstitelů na celkové ploše téměř tisíc hektarů, letos je to o 92 % menší osevní plocha. Klesl také počet pěstitelů. V současnosti pěstuje geneticky modifikovanou kukuřici pouze jeden zemědělec, jehož plodina zabírá pouhá 0,23 % celkové osevní plochy ČR. „Geneticky modifikovaná kukuřice se využívá pro krmení dojnic. Řada mlékáren ale odmítla odebírat mléko od těchto krav, ačkoliv nebylo jakkoliv závadné,“ řekl ministr zemědělství Marian Jurečka.
Pěstování GMO nenahrávají předsudky, složitá administrativa ani legislativa
Za pokles zájmu o geneticky modifikované plodiny může několik faktorů. Odborníci se shodují, že Češi mají ke geneticky modifikovaným plodinám nedůvěru a předsudky, které jsou zapříčiněné nedostatkem informací. Lidé pak tyto plodiny nesprávně přirovnávají k jedům a umělým produktům. „Dalšími důvody poklesu zájmu o GMO může být také odrazující nadměrná administrativa a přísné předpisy, které regulují pěstování,“ uvedla mluvčí Ministerstva zemědělství ČR Markéta Ježková. Podle nařízení EU musí například zemědělci všechny své sousedy informovat o tom, že pěstují GMO, musí také udržovat minimální vzdálenost vyseté plochy 70 metrů od jiného porostu. Přísné předpisy se však týkají pouze samotného pěstování GM kukuřice. Jakmile se zpracuje do krmné směsi, stát už na ni nahlíží jako na běžný druh krmiva. „Stát ani Evropská unie nijak zvlášť nereguluje způsob nakládání s krmivem vyrobeným z geneticky modifikované kukuřice. Skladuje a dodává se proto úplně stejně jako krmivo z obyčejné kukuřice. Ideálně tedy na hromadách v krytých halách, v zásobnících či v silech,” vysvětlil Jaroslav Nikodým ze společnosti Borga, která se zabývá výrobou a výstavbou zemědělských skladových hal.
Nezájem o GMO je patrný v celé EU, v USA je to naopak
Pokles osevní plochy geneticky modifikovaných potravin je patrný nejenom v tuzemsku, ale také v ostatních zemích Evropské unie. Například v Rumunsku se z původních 771 hektarů zachovalo jen 2,5 hektaru geneticky modifikovaných plodin. K poklesu došlo i na Slovensku či Portugalsku. Německo, Francie či Polsko ukončili pěstování GM plodin úplně. Naopak největším evropským pěstitelem je Španělsko, které v roce 2015 oselo 120 tisíc hektarů geneticky modifikovaných plodin. Největším světovým lídrem v tomto odvětví jsou pak Spojené státy, ve kterých se kromě kukuřice pěstují také geneticky modifikované sójové boby nebo bavlna. Zajímavostí je, že tyto plodiny se pak vyváží do Evropy.
