Děti v ústavu versus děti v pěstounské péči: Jaký je jejich intelektuální a sociální vývoj?
Děti vyrůstající v dětských domovech zaostávají za těmi, které mohou vyrůstat v rodinách, ve všech oblastech vývoje. Mají nižší IQ, ale i horší výsledky v socioemoční oblasti. Častěji také trpí depresemi a pocity samoty. Děti vyrůstající u pěstounů se dětem z biologických rodin naopak v mnohých aspektech přibližují. Soustavná péče náhradních rodičů u nich navíc časem vede k výraznému pokroku. Vyplývá to z výzkumu psychologa Radka Ptáčka a jeho kolegů, který porovnával děti v různých typech péče a sledoval jejich vývoj po dobu několik let.
Intelektuální vývoj
Jednou z oblastí, v níž je dle odborníků mezi dětmi pobývajícími v ústavní péči a těmi, které vyrůstají s rodiči, zásadní rozdíl, je intelektuální vývoj. Sledovaným jedincům ve věku 8 až 12 let vyrůstajícím v biologické rodině bylo naměřeno IQ průměrně kolem 105 bodů. Stejně staré děti z dětských domovů v porovnání s nimi dosáhly průměrně 86 bodů. Též děti v pěstounské péči s naměřenými 89 body v počátečním měření zaostávaly. Právě ony však během sledovaného času dosáhly největšího posunu v celkovém intelektovém vývoji, obzvláště v oblasti verbální komunikace. Během dvou let se průměrné naměřené IQ u těchto dětí blížilo hranici 95 bodů. „Toto zjištění je důkazem toho, že pokud se pečující osoba dítěti soustavně věnuje a podporuje jeho rozvoj zejména v řečové oblasti, může se dítě rychle zlepšovat. Nutný je však pravidelný individuální kontakt se stálou pečující osobou, který v ústavním prostředí není z kapacitních a provozních důvodů často možný,“ komentuje Jindra Šalátová, národní ředitelka neziskové organizace SOS dětské vesničky.
Socioemoční vývoj
V oblasti socioemočního vývoje poté výzkumníci zaznamenali obdobný trend. Zatímco děti v pěstounských rodinách se v oblasti schopnosti rozeznávání a regulace emocí či porozumění sociálním situacím přibližují dětem, které žijí v biologických rodinách, děti z dětských domovů se potýkají s problémy. Hlavní příčinou tohoto stavu je dle expertů absence stabilního vzájemného vztahu s dospělou osobou. To ovlivňuje nejen aktuální psychický stav dítěte, ale i budoucí smýšlení o rodině. Děti z ústavní péče pak podle zjištění častěji trpí rovněž pocity osamělosti a depresemi.
- Čtěte také: Důraz na preventivní péči se vyplácí. SOS dětské vesničky pomohly v prvním pololetí více než tisícovce dětí
Ústavní zařízení
Výsledky šetření tak přispívají do diskuze o nutnosti omezení ústavní péče v tuzemsku. „Alarmující jsou celkové nálezy. Ty říkají, že i při profesionální péči a dobrém materiálním zajištění není vývoj dětí takový, jaký můžeme očekávat v běžných rodinách. Tím primárním důvodem je zcela nedostatečné sycení emočních potřeb a absence možnosti rozvíjet si individuální, vzájemně uspokojivý vztah s dospělou osobou,“ komentuje psycholog Radek Ptáček. Největší potřebu vytváření těchto vztahů mají dle něj děti do tří let, které tak pobyt v ústavní péči ohrožuje nejvíce. Každý rok přesto skončí v kojeneckých ústavech a dalších zařízeních na dva tisíce těch nejmenších. „Ústavní zařízení samozřejmě není možné ani žádoucí zrušit zcela. V některých případech mají svůj význam, ale mělo by se jednat o nízkokapacitní zařízení s možností skutečně individualizované péče s ohledem na potřeby dítěte. Polovina dětí však v tuzemských podmínkách končí v ústavech z ekonomických důvodů, což není, obzvláště u dětí do tří let, přípustné, jak nedávno také znova rozhodl Ústavní soud. V takovém případě je totiž třeba podpořit rodinu, aby se mohla o dítě starat,“ uzavírá Jindra Šalátová z SOS dětských vesniček.
